Žádné díla

Bude determinováno Dopravné a balné

0 Kč Celkem

K pokladně

Produkt byl úspěšně přidán do nákupního košíku

Počet

Celkem

0 ks zboží. 1 dílo v košíku.

Za díla:

Doručení a balné: Bude determinováno

Celkem

Pokračovat v nákupu Objednat

Umělců: 1 457 Děl: 20 337

Umělci

Kategorie

Informace

Nová díla

Špalíček 5

109 Kč
Pasáček

242 Kč
Tři králové (1944)

2 178 Kč

Slevy

Tanečnice (1918)

11 616 Kč -20% 14 520 Kč

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Procházka Antonín

(*5.6.1882 - †9.6.1945) - český malíř, grafik a ilustrátor Po maturitě na kroměříském gymnáziu (1901) začal Antonín Procházka studovat práva, ale již roku 1902 vstoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, odkud v roce 1904 přešel na Akademii výtvarných umění (k Vlaho Bukovaci a Hanuši Schwaigerovi). Nespokojen s výukou odcestoval roku 1906 s E. Fillou do evropských kulturních center a studium nedokončil. Člen Osmy, jejíchž obou výstav se zúčastnil (1907, 1908), od roku 1910 byl i ve Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. V roce 1923 se natrvalo přestěhoval do Brna, v roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem.
Počáteční Procházkovu tvorbu ovlivnil expresionismus a také Edvard Munch určitým způsobem formoval jeho výtvarný názor, i když jeho barevnost a ani dramatickou vyhraněnost nepřevzal (Ulice, Jungmannovo náměstí, Cirkus, 1907; Hráči, 1908). Expresionismus brzy vystřídaly kubistické podněty, které Procházka přijal - vedle B. Kubišty a E. Filly - jako jeden z prvních (Prométheus, 1910; Kompozice, 1912). Kolem roku 1913 kubistický výraz u Procházky zesílil (Kávová konvice, 1913).
V období po 1. světové válce umělec pozvolna přecházel k "poetickému primitivismu"; malba je až sochařsky objemová, vytrácí se kubistické prvky, pro zjasnění barev využíval enkaustiku (Zátiší s košíkem, 1928). Objevuje se i sociální tematika (Tuláci, 1926; Rok 1933, 1933). Procházka se věnoval i monumentálním realizacím, příkladem je Prométheus z roku 1938 v aule brněnské právnické fakulty.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
Procházka: Antonín, *5.června 1882 ve Váanech u Vykova na Moravě, čes. malíř. Studoval na Uměl.-prům. kole 1903-4 a na akademii 1904-6 v době, kdy vznikala reakce proti impresionismu a kdy se sdruovala generace Uměleckého měsíčníku. S ní vystoupil na obou výstavách Osmy (1907-8) a proil s ní dobu pospolitosti. V tomto prvém období, je sahá a ke konci války, proel jako ostatní počátečním stadiem expresionismu a přiklonil se 1910 ke kubismu. Působil na něho Munch, van Gogh, Daumier i fauvismus, ale hned na počátku se objevují plátna, kde se projevuje přímo hmatový smysl pro objem, který vyzraje v příznačnou vlastnost po válce. Kubistické období má dvě stadia. Prvé je obecně generační, v druhém se za války náhle mění paleta a do obrazu, který dosud vystačil s barevným tónem, vnikají expresionistické barevné kontrasty a zároveň tvar, dříve geometricky analysovaný, směřuje k zpředmětnění. Hmatový smysl nechce se spokojit s převáděním objemů do plochy a pokusí se přímo ne o namalování, ale o zhmotnění předmětů v obraze. Tehdy vzniká po r. 1918 řada vysloveně věcných zátií, v nich se vyjadřuje stejně Procházkův plastický pud jako dobové přilnutí k prostým věcem. V touze po maximální předmětnosti a po objemu, spíe sochařském ne malířském, hledá v enkaustice a později i ve fresce prostředky, je by lépe splnily jeho cíl ne olejomalba. V hmatovém smyslu má původ i figurální motiv, který po r. 1922 vystřídá zátií a stane se osnovou zvlátního klasicismu, v něm se slévá kultivovaná a poučená rafinovanost se záměrným primitivismem, e lze mluvit stejným právem o vlivu archaického Řecka nebo Orientu jako o vlivu lidového umění a H. Rousseaua. Řidčeji zpestřila program krajina a v poslední době pronikl do idyly s náměty zvířat dramatičtějí tón a zároveň těsnějí navázání na zkuenost. Důleitým článkem v Procházkově díle jsou kresby, v nich se projevil s větí volností a bezprostředností. 1934 uspořádal Mánes v Praze soubornou výstavu, je prokázala jeho samostatnost a právo na čelné místo v generaci. Srv.: Fr. Kovárna, Současné malířství 1932; V. Nebeský, Art moderne tchécoslovaque 1937; B. Svrček, Moderní výtvarné umění na Moravě 1933. -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)
Antonín Procházka (1882-1945) je jedním z nejvýznamnějích a nejosobitějích malířů české moderny z počátku 20. století. Jeho názor se utvářel v prvních letech 20. století v době studií na Uměleckoprůmyslové kole a pak zejména na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se tehdy sela výjimečná sestava výrazných uměleckých osobností: Emil Filla, Bohumil Kubita, Otakar Kubín, Václav pála, Ladislav íma, Fridrich Feigl, Vincenc Bene, Willy Nowak, Emil Pittermann-Longen a dalí. U v raných vývojových stádiích nenechával Procházka na pochybách o svébytnosti svého talentu, mistrně přitom ovládal malbu i kresbu. V rané umělcově tvorbě se projeví dvě základní tendence: ta, která staví na plasticitě objemu a navazuje (nevědomě) na barokní tradice českého umění, a ta, která plasticitu potlačuje a usiluje buď o ploně pojatá řeení, nebo o konstruktivní výstavbu obrazu.
Procházka se účastnil v letech 1907 a 1908 výstav skupiny Osma, na nich mladá generace poprvé demonstrovala svou tvorbou nové názory na umění - a byla vesměs negativně přijata. Období opojení barvou a expresívního výrazu vystřídalo po roce 1910 hledání tvárných principů pod vlivem francouzského kubismu. Ji v roce 1907 namaloval Procházka minimálně dva obrazy (Ovoce a dbán a Kytice ve váze), v nich jsou věci zobrazeny v geometricky čistých tvarech z různých úhlů pohledu, čím si sám pro sebe, ani by z toho vyvodil nějaké důsledky, učinil revoluční objev, který obecně stál na počátku kubismu a který dějiny umění připisují Picassovi.
V letech 1925 a 1926 dospívá Procházka ke změně svého výtvarného názoru. Ve snaze přiblíit své umění irokému publiku tvoří napřítě v naivizujícím novoklasicistním stylu, v typech postav a tváří se inspiruje starými kulturami (Indie, Egypt, Řecko, Řím), které ho fascinují harmonií - jednotou intelektu a smyslů. Zasazením orientálních typů postav do soudobého světa vytváří Procházka zvlátní a kuriózní atmosféru svých děl plných pohody, jejich magický účin podtrhuje i mistrná malířská faktura. Od roku 1927 se několik let věnuje enkaustice - k malbě voňavými voskovými barvami, nebo nechce sugerovat jen zrakový dojem, chce tvořit malbu pro více smyslů.
V Procházkově tvorbě počátkem třicátých let sílí vlivy historické malby, dokládající jeho celoivotní obdiv k dílům Rubense, Daumiera, Tintorreta a dalích. Mnoství maleb s antikizujícími alegorickými náměty, které vznikly v průběhu války do roku 1945 se vyznačují malířskou virtuozitou a vyzrálostí stylu, které vak v kontextu ivotní tvorby umělce nepřinesly nic nového. Ve svých obrazech Procházka nebyl na poplach (jako např. Josef Čapek), nýbr hledal ztracený pozemský ráj a nabízel klady ivota, pro které stojí za to ít.
In: http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/antonin-prochazka-1882-1945/