Seznam děl umělce Hegr Jindřich

Jindřich Hegr, malíř, grafik, ilustrátor 1933 Narozen 19. března ve Svratouchu na Českomoravské vysočině 1949–1950 Vyšší škola umělecko-průmyslová v Praze 1950–1955 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér profesora Vlastimila Rady 1963–1970 Učitel na Lidové škole umění v Praze, člen skupiny Spektrum 1992–1997 Člen spolku Umělecká beseda Žije a pracuje střídavě v Praze a ve Svratouchu Výstavy: 1968–2000 padesát samostatných výstav v Praze a po celých Čechách a Moravě 1969–2000 v zahraničí – Západní Berlín, Heilbronn, Budapešť, Sofia, Varšava, Gdaňsk, Štětín, Villennes sur Seine, Paříž, Moskva 1955–2000 účast na mnoha společných výstavách doma i za hranicemi Zastoupení: Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Severočeská galerie Litoměřice, Galerie města Heilbronnu a řada regionálních galerií a soukromých sbírek. Další díla mimo malbu: Rozsáhlý betlém z lipového dřeva, každoročně je vystavován doma i v zahraničí. Z restaurátorských prací: Martinicův palác na Pražském hradě a řada domů s freskami a sgrafity v Praze a dalších městech v České republice. Ilustrace: 12 knížek pro děti v letech 1959–1979 In: http://web.svratouch.cz/content/view/23/44/ *********** Malíř Jindřich Hegr je krajinář zcela nevšedního tvůrčího pojetí, k němuž dospěl v průběhu řady let. Jeho poetické malby se příliš nepodobají naší zafixované představě o tomto specifickém malířském odvětví. Jsou osobní výpovědí o krajině domova, prostředkem k oživení dávných reminiscencí, umocněných bohatou imaginací i citlivými sondami do umělcova nitra. Po nedlouhém období, kdy se věnoval malbě s tematikou městské civilizace, vyznačující se úspornou barevností a snahou o pevný výtvarný řád, došlo v šedesátých letech k výrazné proměně jeho názoru na zobrazování krajiny. Tehdy se zaměřil na přírodu Vysočiny, kraje, kde se narodil, kde se začal seznamovat se světem a kam se stále rád vrací. Zná důvěrně jeho vůni, barvy, louky a lesy, vesnice i místní lidi - stává se pro něj místem zastavení a tichého rozjímání. Jeho citovost a sklon k poetizaci se výrazně projevují při zachycování konkrétních přírodních výseků. Obrazy již nejsou pouhými záznamy hmotných tvarů a nálad v krajině, ale výsledkem cílevědomého tvůrčího procesu. Nevznikají však v plenéru, zde si malíř pořizuje pouze lineární kresebné záznamy zvoleného motivu, podle nichž pak komponuje nový obrazový celek. Samotné názvy některých děl - jako „Přítulné břízy“, „Zraňující stín“, „Krajina žena“, „Ztišení“, „Svatojánská noc“, „Studené světlo“, „Boží oko“, „Bílí ptáci“ apod. - napovídají, že zde nejde pouze o věrný přepis určité krajinné partie, ale o svébytnou estetickou skutečnost, obrazovou báseň, rezonující autorovy soustředěné kontemplace, jimiž hledá v malířském přepisu přírody symbolické příměry k vlastním náladám, vnitřním prožitkům a představám. Myšlenkové náplni odpovídá i jejich malířská interpretace - pevná výstavba, lahodná skladba barev, štětcový přednes. Umělec tvoří uvážlivě, zkoumá únosnost všech výrazových prostředků a teprve potom se rozhoduje pro definitivní pojednání námětu. Potlačuje nepodstatné detaily, zjednodušuje tvary způsobem sahajícím namnoze až ke stylizovaným zkratkám zabíhajícím nezřídka až k prostotě insitního malířství. Lehké, nedůrazné taky štětce budují v hladkých plochách bez kontur prostor, který vzniká promyšlenou volbou jemně diferencovaných odstínů. Škála barev bývá redukována do jednoduchého, harmonicky laděného akordu, místy dochází i k jejímu částečnému přehodnocení, takže malba má - v souladu s námětem a obsahem - jednotící citový náboj. Výsledkem je ukázněný malířský projev, dořešený po všech stránkách osobitého názoru. Je svým způsobem konečnou hodnotou, ale zároveň též předznamenáním dalšího tvůrčího řešení - pokračuje v práci následující, vytříbenější a barevně delikátnější. Teprve souhrn větší řady realizací ozřejmuje odvážně koncipovaný záměr, založený na snaze o výtvarnou plnost jasné, poeticky chápané malířské formy, schopné tlumočit umělcův hluboký vztah k přírodě milované Vysočiny. S krajinomalbami souvisí po stránce výtvarné i obsahové dnes již dobře známý, ze dřeva vyřezávaný rozměrný betlém, na němž autor pracoval po dlouhých patnáct roků. Je to pozoruhodné dílo, jež překvapuje vynikající řezbářskou prací a okouzluje nápaditostí, prostotou a jednoduchými, čistými tvary. Předlohy k precizně provedeným figurkám nacházel autor přímo ve svém rodném Svratouchu a i když se nesnažil zachytit věrné podoby zdejších venkovanů, podařilo se mu ztvárnit typické vysočinské postavy a postavičky. I toto, svým způsobem monumentální dílo dokazuje autorovu lásku k rodnému kraji a také nesmírnou pokoru, s níž k tak krásnému a věčnému námětu přistupoval. Jitka Boučková In: http://www.antikgoltz.cz/_vystava/katalog.pdf

*******************