Seznam děl umělce Boudník Vladimír

(*17.3.1924 - †5.12.1968) - český malíř a grafik
širší veřejnosti je V. Boudník známý především jako hlavní hrdina prózy B. Hrabala Něžný barbar (též stejnojmenná divadelní hra a film). Hrabal, jeden z nejbližších Boudníkových přátel, o něm píše jako o "Vladimírkovi" i v dalších prózách. Boudník se vyučil nástrojařem a za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Po osvobození absolvoval v roce 1949 Státní grafickou školu, ale až do roku 1962 pracoval jako dělník v ČKD. Teprve potom se výtvarnému umění věnoval profesionálně. Velkou ranou pro něj byla srpnová invaze; nakonec dobrovolně odešel ze života.
Boudník byl průkopníkem českého informelu. V jeho prvních školních projevech lze rozpoznat časté motivy utrpení, strachu a úzkosti, charakteristické pro generaci, která prošla válkou. Náznaky abstrakce se projevují již po roce 1949, kdy se soustřeďuje na náhodné výtvarné projevy, především oprýskaných zdí. Vytváří "explosionalistické akce", které vyžadují aktivní zapojení všech do vnímání hodnoty umění; touto činností v podstatě předjímá happening.
Poprvé vystavoval s Janem Kotíkem na Expo 58 Brusel; v 60. letech vznikala díla, která jsou českou variantou strukturální abstrakce (Stopy materiálu, 1960; Derealizace, 1961) a vytvořil nový typ negativní grafické asambláže. Souborem Dopisy z let 1965-67, rozpoznávajícím grafickou hodnotu písma, se přiblížil k lettrismu.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

Vladimír Boudník (17. března 1924 – 5. prosince 1968) byl český grafik a malíř, představitel aktivní a strukturální grafiky. Založil vlastní umělecký směr, tzv. explosionalismus.
Život
Vladimír Boudník se vyučil nástrojařem, za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Po válce vystudoval Státní grafickou školu. Pracoval v ČKD Vysočany, nejprve v propagaci, později jako nástrojař a dílenský rýsovač.
Zde také nachází materiál i inspiraci pro svou tvorbu. Odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby, raznice či kusy litiny, odpadlé při zpracování kovu, vlisovával a vtloukal do plechových plátů, které pak propaloval autogenem, škrábal do nich důlčíkem a rydlem a tloukl do nich kladivem. Z takhle vzniklých matric pak tiskl své grafické abstrakce, které dotvářel ještě poté, co vyšly z tiskařského lisu.
Podobně nezvyklou a originální technikou jsou i Boudníkovy magnetické grafiky. Na pláty železného plechu, podložené magnetem, uspořádal do vějířů magnetických siločár kovové piliny, které pak fixoval lakem, vtíral do nich barvu a tiskl listy.
Ve strukturální grafice stejným způsobem používal písek, odstřižky provázků či kousky textilu. V duchu svého explosionalizmu, jehož tři manifesty neustále rozesílal v kopiích po Čechách i do zahraničí, tvořil i při happeninzích v pražských ulicích. Na zdech domů ošuntělých dělnických periferií k nechápavému údivu kolemjdoucích i za nadšeného ohlasu svých epigonů obtahoval náhodné skvrny a odchlíplou omítku do abstraktních kreseb, vzbuzených v jeho nevyčerpatelné výtvarné představivosti.
Svoje grafické listy neprodával, ale po stovkách rozdával svým přátelům z tehdejšího pražského undergroundu či spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně ostatně uspořádal i svou první výstavu, jednu z mála, jichž se za svůj život dočkal.
V prosinci roku 1968 ukončil svůj život, když se oběsil na klice u dveří. Chtěl – a to zdaleka ne poprvé – zjistit, jaké bude mít pocity při strangulaci. Tentokrát mu ale z oprátky nikdo včas nepomohl…

Přátelství s Bohumilem Hrabalem
Boudníkovým blízkým přítelem se stal spisovatel Bohumil Hrabal, se kterým se setkal na brigádě v kladenské Poldovce. K Hrabalovi se dokonce na čas nastěhoval do jeho bytu v ulici Na Hrázi v Praze v Libni. Ten z něj učinil nezapomenutelnou postavu svých próz. Ve filmu Perličky na dně, natočeném podle Hrabalových povídek v roce 1966, si dvoumetrový habán Vladimírek v povídce Automat Svět, zfilmované Věrou Chytilovou, zahrál dokonce sám sebe. V roce 1973 napsal Hrabal povídku Něžný barbar, ve které vzpomínal na život s Boudníkem až k jeho tragické smrti.
Od roku 1995 je, na počest tohoto umělce, každoročně udělována Cena Vladimíra Boudníka.
In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Boudn%C3%ADk

Fotografie