(*1.10.1931) - český herec, hudebník, dramatik, textař, režisér a výtvarník
Od roku 1955 hrál na kontrabas a zpíval ve skupině Akord club, která v repertoáru mimo jiné měla i první u nás známé rock'n'rollové skladby. Už tam začal Suchý psát písně (např
(*1.10.1931) - český herec, hudebník, dramatik, textař, režisér a výtvarník
Od roku 1955 hrál na kontrabas a zpíval ve skupině Akord club, která v repertoáru mimo jiné měla i první u nás známé rock'n'rollové skladby. Už tam začal Suchý psát písně (například Blues pro tebe). Roku 1957 se v Redutě seznámil s J. Šlitrem, který začal zhudebňovat Suchého texty (Zdvořilý Woody, Marnivá sestřenice a řadu dalších). V roce 1958 se Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. Ve spoluautorství s Ivanem Vyskočilem zde jako první premiéru uvedl kabaretní "leporelo" Kdyby tisíc klarinetů (1958). Druhou společnou prací s Vyskočilem byla hra Faust, Markéta, služka a já (1959).
V sezóně 1959-60 otevřel vlastní divadlo Semafor, kde se stal vedoucím organizátorem, hlavním dramatickým autorem a textařským partnerem skladatele J. Šlitra. Prvním představením byl Člověk z půdy (zde zazněla mimo jiné píseň Pramínek vlasů). Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika vlastních písní bylo písničkové pásmo Zuzana je sama doma (1960, písně Hluboká vráska, To všechno odnes' čas, Blues na cestu poslední, Píseň o rose atd.). Dalšími hrami se staly Taková ztráta krve (1960, písně Klokočí, Sluníčko), Zuzana je zase sama doma (1961, písně Ach, ta láska nebeská, Árie měsíce, Písnička pro Zuzanu), Šest žen Jindřicha VIII. (1962, písně Proč se lidi nemaj rádi, Študent s rudýma ušima), Jonáš a tingl-tangl (1962, písně Chybí mi ta jistota, Tulipán, Koupil jsem si knot), Zuzana není pro nikoho doma (1963, Kapitáne, kam s tou lodí?, Oči sněhem zaváté, Motýl), Recitál S+Š 64 (1964), Sekta (1965), Dobře placená procházka (1965), Zuzana je všude jako doma (1965), Benefice (1966), Poslední štace (1968), Jonáš a doktor Matrace (1969). Se Šlitrem se podílel i na filmech Bylo nás deset (1963), Kdyby tisíc klarinetů (1965, písně Babeta, Dotýkat se hvězd, Tereza), Zločin v šantánu (1968) a několika televizních pořadech. Z autorské spolupráce Suchého a Šlitra vzniklo 21 inscenací a celkem 287 písní.
Po Šlitrově smrti (1969) se stálým hudebním spolupracovníkem Suchého stal semaforský kapelník a klarinetista Ferdinand Havlík. K novým inscenacím patřily například hry Čarodějky (1971), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972), Smutek bláznivých panen (1977), Jonáš dejme tomu v úterý (1985). Natočil i nové filmy: Jonáš a Melicharová (1986) a další. Na Šlitrovo místo se v průběhu 70. let začala vypracovávat Jitka Molavcová. Po roce 1970 měl Suchý zákaz vystupovat v televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř 15 let. Snaha o plný comeback po listopadu 1989 v Semaforu však nenašla už opravdu silnou odezvu. V roce 1996 natočil v produkci Ivana Krále album Znám tolik písní, složené výhradně ze skladeb, k nimž napsal text i hudbu.
Těžiště rozsáhlé Suchého tvorby je hlavně v organizátorské a autorské činnosti v oblasti hudebního divadla malých forem. Zásadním způsobem ovlivnil divadelní dění a populární hudbu 60. let. Knižně vydal několik sbírek písňových textů, próz a vzpomínek, např. Motýl (1965), Knížka (1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie (1989), Vzpomínání - Od Reduty k Semaforu (1991).
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
Fotografie
Signatury