Seznam děl umělce Toyen

(*21.9.1902 Praha - †9.11.1980 Paříž) - česká malířka, méně známá pod občanským jménem Marie Čermínová, zažívá svůj zasloužený boom. Před čtyřmi lety přilákala její retrospektiva do Galerie hl. města Prahy téměř 67.000 návštěvníků, vydána byla objemná monografie a pokračování, týkající se knižních ilustrací. Obraz Toyen s názvem Růžový spektr (s cenovkou 3,15 milionu korun + aukční marže) se stal nejvýše vydraženým dílem roku 2002.
Její životní příběh je jako filmová povídka (režisér Jan Němec o zfilmování vážně uvažuje). Po smrti svého předchozího partnera Jindřicha Štyrského žila s o generaci mladším surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem. Ten se odmítl jako Žid registrovat a během války se schovával u Toyen ve vaně. Oba po celou tu dobu tvořili – Toyen malovala a připravovala soukromé surrealistické a protiválečné tisky, např. legendární Přízraky pouště, Jen poštolky chčí klidně na desatero a Střelnici: z té jsou na výstavě dva kolorované exponáty. Po válce oba pochopili politickou situaci - v roce 1947 odjeli do Francie a už se nikdy nevrátili (Ještě v roce 1949 vydalo pražské Družstvo Dílo ve čtvrtém vydání Rollandova Jana Kryštofa s jejími ilustracemi!). Legendami opředená Toyen jako jedna z mála francouzských Čechů (na rozdíl od Kupky, Šímy, Kubína a dalších) přerušila do konce života veškeré styky s domovem, a ani v uvolněných šedesátých letech Československo nenavštívila; její tehdejší výstavy byly komponovány z veřejných a soukromých sbírek.
Je mnoho legend ohledně vzniku pseudonymu Toyen: nejpravděpodobněji může jít o zkratku francouzského slova „citoyen“ (občan), nebo o zkomoleninu spojení „to je on“ – což by odpovídalo její provokativní mužské autostylizaci. Legendou z jiného soudku, tradovanou blízkými pařížskými surrealisty, je, že se o panenství připravila sama! Zálibu v pornografii bez zábran vypilovala Toyen do slastné dokonalosti a v třicátých letech neměla v kresebných variacích vzpínajících se pohlavních orgánů ani mezi muži sparingpartnera. U dráždivých erotických artefaktů asi tušila, že přestřelila, proto se podepisovala jen „T.“, nebo mnohem záhadněji „XX“. V tirážích se o autorce píše v mužském rodu: „vytvořil“ či „nakreslil“…
Soupis knižní tvorby - zahrnující nejen ilustrace a frontispisy, ale i obálky, vazby a úpravy - se zastavil u ohromujícího čísla 570 položek. Toyen jako femme fatale měla v kruzích české avantgardy výsadní postavení a umělecké okolí jí obživu tolerovalo; nebyla totiž za své líbivě komerční knižní ilustrace vyloučena ani ze Skupiny surrealistů v ČR, ani z Devětsilu (jako se to stalo za mnohým, např. sochař Makovský byl odejit za svoji štukatérskou práci a Jiřímu Voskovcovi při filmování v Pohádce máje nepomohl ani pseudonym).
Za celý svůj život nevytvořila Toyen jedinou volnou grafiku; vše, co se dnes na trhu s uměním v oblasti prací na papíře objevuje, jsou litografie, lepty a zinkografie (některé vzácně ručně kolorovány), původně součásti bibliofilií, souborů nebo knižních ilustrací. Kresby dam s půvabnými ksichtíky a krásnými figurami, které byly v třicátých a čtyřicátých letech hodnoceny jako komerční zdroj obživy, se po pražské výstavě staly vyhledávanou součástí tvorby, o kterou projevují zájem nejen sběratelé, ale především široká veřejnost. Neřekl bych, že tento líbivější segment za její surrealistickou malbou pokulhává, a naopak: ne všechna díla zvláště z autorčina pařížského období mají galerijní hodnotu, některá postrádají vnitřní náboj a jsou pořizovány především pro sílu jména Toyen. Na druhou stranu za povedené lze považovat např. vystavené listy z cyklů Sur le champ (Ihned) z roku 1967 a La Forêt sacrilège (Svatokrádežný les) z roku 1969.
Výstava zahrnuje čtyřicet let tvorby Toyen (1930-1969). Vedle půvabných ilustrací a frontispisů jsou ke shlédnutí např. méně známá exlibris, odborníky ceněné obálky s fotokolážemi, dokonce i hlubotiskové ražby do plátna a papíru, sloužící původně na knižní vazbu. Valná většina vystavených artefaktů z poetického předválečného období pochází z konvolutu, který umělkyně darovala před odchodem z Československa svému poslednímu českému nakladateli; chloubou jsou nejen barevné litografie, ale především vzácné půvabně ručně kolorované zinkografie.
Těžko říci, jestli by svéráznou první dámu meziválečné avantgardy současný zájem v její vlasti potěšil, ale v každém případě Toyen umí po tolika letech těšit nás.


Dr. Vilém Stránský
Praha, únor 2004

Patří k smutným paradoxům novodobých českých dějin, že řadu předních postav české vědy a kultury znají lépe v cizině než v jejich vlasti. Platí to i o malířce Toyen, jejíž jméno je spolu se Štyrským pro Francouze zosobněním moderního umění, zatímco u nás bylo nejen jméno, ale hlavně její dílo celá desetiletí "na indexu".
Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, absolvovala v letech 1919-22. Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte. Od roku 1923 byla členkou Devětsilu, v roce 1933 vstoupila do Spolku výtvarných umělců Mánes, spoluzaložila Skupinu surrealistů v ČSR (1934), od roku 1947 žila trvale ve Francii, kde byla členkou Bretonovy surrealistické skupiny.
První díla umělkyně ovlivnil puristicky transformovaný kubismus, po roce 1925 však vypracovala s J. Štyrským nový styl "artificialismus", bezpředmětnou malbu. Obrazy tohoto lyrického období tvořila vlasovými křivkami, tlumenými a kouřovými barvami (Fata morgana, 1926); dalším vývojem se však způsob malby změnil na pastózní nánosy nepravidelně strukturovaných ploch. Pod vlivem surrealismu se začaly objevovat na jejích obrazech fantazijní předměty, které postupně v surrealistickém seskupení převládly (Přízraky pouště, 1937; Ranní setkání, 1937). Cykly Střelnice (1940) a Schovej se, válko (1944) se přiblížily apokalyptické vizi, podmíněné 2. světovou válkou. V posledním pařížském období pokračovala v malbě "magického" realismu, po polovině 50. let se vrátila ke snové imaginaci předešlého období.
Dílo Toyen, která patřila k předním osobnostem evropského surrealismu, bylo za komunistické totality dlouho oficiálně ignorováno.
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
* * * * * vlastním jménem Marie Čermínová, česká malířka a grafička, významná představitelka evropského surrealismu

narozena 21. 9. 1902 v Praze
zemřela 9. 11. 1980 v Paříži

Životopis

Pocházela ze Žižkova. Jaroslav Seifert vzpomínal, že ji potkával v Husově ulici, když bývala ještě baličkou mýdla. V sedmnácti letech odešla studovat na Uměleckoprůmyslovou školu, kde setrvala v letech 1919 - 22 v ateliéru u prof. Emanuela Dítě. Od té doby přerušila kontakty se svou rodinou a na své mládí nikdy nevzpomínala. Doložila to i tím, že odmítla své civilní jméno a své přátele žádala, aby jí pro první chystanou výstavu vymysleli pseudonym. Byla velmi uzavřené povahy, takže o ní není mnoho známo. Po celý život se stýkala jen s úzkým okruhem básníků a výtvarníků jak doma, tak i později ve Francii. Již na začátku 20. let navázala celoživotní přátelství s malířem Jindřichem Štyrským. Od roku 1923 byli oba členy české umělecké avantgardní skupiny Devětsil a k jejich přátelům patřili Jaroslav Seifert, Karel Teige, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister, Josef Šíma a další. Poprvé vystavovala v roce 1923 na Bazaru moderního umění v Praze v rámci avantgardy Devětsilu. Byla také členkou Spolku výtvarných umělců Mánes. O čtyři roky později už vystavovala na Montparnasu, když v letech 1925 - 29 pobývala s Jindřichem Štyrským v Paříži. Zde vzápětí vyhlásili vlastní umělecký směr artificialismus. Po návratu do Prahy se začali sbližovat se surrealismem a v roce 1934 spolu s Vítězslavem Nezvalem založili Skupinu surrealistů v ČR. Toyen i jako ostatní tehdejší intelektuálové byla velmi levicově orientovaná. Protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, svým důsledně nezávislým způsobem života popírala tradiční úlohu žen ve společnosti a kladla si ve vlastní tvorbě mimořádně vysoké nároky. Své anarchokomunistické názory však velmi rychle opustila. Československá surrealistická skupina pracovala v úzkém kontaktu s pařížskou surrealistickou skupinou, jejímiž zakladateli a vůdci byli básníci André Breton a Paul Eluard, s nimiž se setkala v Praze v roce 1935. Zahraniční kontakty i první úspěchy přerušila okupace Československa, během níž osvědčila Toyen velkou osobní statečnost, když celou válku skrývala ve svém bytě básníka Jindřicha Heislera, nejmladšího člena surrealistické skupiny. Během války tvořila v ilegalitě, nemohla vystavovat ani tisknout své práce. Když v Praze získávali stále větší vliv stalinisté, odešla v předtuše nastupujícího komunistického režimu spolu s Jindřichem Heislerem do pařížského exilu. Proto bylo u nás její dílo téměř neznámé a dodnes částečně neznámé zůstává, tím spíš, že mnohá díla jsou v soukromém vlastnictví.
V Paříži se Toyen i Štyrský stali členy surrealistické skupiny vedené básníkem André Bretonem, jemuž Toyen zůstala věrná až do jeho smrti v roce 1966. Účastnila se surrealistických aktivit po boku Benjamina Péreta i mladších umělců jako např. Georges Goldfayn, spisovatel a dramatik Radovan Ivšić nebo Annie Le Brun, hlavní editorka díla markýze de Sade a expertka na oblast erotiky. Bretonova surrealistická skupina, do níž Toyen patřila, byla rozpuštěna v roce 1969. V Paříži žila s Bretonem na ostrově Sv. Ludvíka (obdoba pražské Kampy), po jeho smrti se přestěhovala do jeho domu na Rue Fontaine 42, známého střediska světového surrealismu, kde měla i svůj ateliér.
Za totality u nás nebylo možné vystavovat surrealismus, ostatně Toyen by to zřejmě ani nepřipustila. Byla tak zásadová, že přerušila styky i s blízkým přítelem a kolegou Josefem Šímou, když začal pracovat v 50. letech na českém velvyslanectví v Paříži. Sama poměrně málo vystavovala, neboť se obávala komercionalizace své tvorby. Poslední práce vytvořila v roce 1977. Zemřela v roce 1980 v Paříži a je pochována na hřbitově Batignolles.

Dílo

Celoživotní dílo Toyen představuje malbu, kresbu, grafiku, knižní ilustrace i textilní návrhy. Díky uplynulému režimu je její dílo u nás poměrně málo známé. Malířství Toyen se proměňovalo, prošla různými obdobími. Převládá však surrealismus, v němž dosáhla nejvyšších kvalit. Odborníci vyzdvihují, jak dokázala na rozdíl od ostatních surrealistů svým dílem jedinečně vyjádřit úzkost.
Její první díla jsou ovlivněna puristickou podobou kubismu, v polovině 20. let malovala naivizující obrazy s hédonickými (vzbuzujícími slast) a exotickými náměty. Z té doby se zachoval skicák s cca 60 jemně kolorovanými kresbami, jakýsi cestovní deník.
Od roku 1926 do začátku 30. let se se Štýrským věnovala jejich vlastnímu specifickému uměleckému směru - artificialismu, který je chápán jako spojení malířství a poezie s prvky lyrické abstrakce, např. obrazy Fjordy, Hlas lesa.
Na konci 20. let se přiblížili oba k surrealismu, kdy jsou skutečné předměty vytržené ze svého prostředí a dostávají jiný, u Toyen často erotický smysl. Jako jediná v té době překročila vžité konvence a malovala erotické náměty. Ve 20. a 30. letech spolupracovala na vydávání Édice 69 a Erotické revue. V roce 1932 vytvořila ilustrace pro Justinu od markýze de Sade a o dva roky později ilustrovala jednu z prvních knížek Konstantina Biebla Italský hřbitov. Zachován je také deníček s pornografickými kresbami. Později přímá erotika z jejího díla ustoupila, zůstaly jen náznaky. Toyen malovala plastické novotvary, tajemné snové objekty, mušle, balvany, krystaly, oční bulvy, předměty volně položené v prostoru, např. Vinobraní, 1927, Z jižních moří, 1931, Poselství lesa, 1936.
Později reagovala svými obrazy na blížící se válečné nebezpečí a malovala strašidla, agresivní a útočné představy, opuštěné věci a kostry, prázdné klece aj., v nichž se zračí bezmoc, např. Nebezpečná hodina. Namalovala dva protiválečné cykly Střelnice a Schovej se, válko (1940).
Ve Francii v roce 1948 navštívila ostrov Ile de Sein v Bretani, kde žil Jan Zrzavý. Zde zahájila své pařížské období, jehož základem byl cyklus Ani křídla ani kameny;
V poválečných letech rozvíjí magický realismus. Tak na začátku 50. let namalovala magický cyklus pražských domovních znamení. Známý je olej Stopy tak křehké v zapomnění (1955) a cyklus Sedm mečů (1957, parafráze Apolinaira. Jednotlivé obrazy pojmenovali básníci surrealistické skupiny). V průběhu 50. let se výrazně sblížila s tachismem, jehož hlavním iniciátorem byl Charles Estienne. (Tašismus je nefigurativní směr, založený na spontánnosti malby, např. automatické kladení barevných skvrn a linií bez daného záměru).
V 60. letech malovala své sny, halucinace a přeludy, často s dráždivou zvířecí symbolikou, dělala koláže, grafiku.
Toyen ilustrovala řadu knih: básnickou sbírku Jindřicha Heislera, Máchův Máj, Vančurova Pekaře Jana Marhoula, verše Stanislava Kostky Neumanna, Františka Halase a Vítězslava Nezvala. Pro surrealistickou knižní edici Maintenant vytvořila soubor kreseb suchou jehlou Střepy snů jako ilustrace básnické prózy Radovana Ivšiće Studna ve věži (1967). K textu Annie Lebrunové Na místě vytvořila šest koláží. Sama navrhla např. originální kazetu na knihu a s několika dalšími umělci vyzdobila stěny unikátní dřevěné motýlí líhně jako dárek pro André Bretona, pověstného svou vášní k motýlům.

Monografii o Toyen napsal v roce 1953 André Breton s Benjaminem Péretem a Jindřichem Heislerem. Z našich odborníků na její dílo patří k nejvýznamnějším historik umění Karel Srp.

Výstavy

1968 - Brno, Praha, Bratislava, Toyen byla zastoupena na tématické výstavě pařížské skupiny Princip slasti
1996 - Praha, Městská knihovna, početně silně zastoupena na výstavě Český surrealismus
1997, 1999 - Praha, galerie Vltavín
2000 - Praha U Kamenného zvonu a Staroměstská radnice - největší výstava Toyen u nás
2004 - Praha, galerie Maldoror In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/toyen * * * * * Toyen (tojen) (pseud. Marie Čermínové), *21. září 1902 v Praze, čes. malířka, studovala v l. 1919-26 na um.-prům. škole v Praze. R. 1925 jela do Paříže, kde pak zůstala až do 1929. Na veřejnost vystupovala spolu s malířem Jindřichem Štýrským, jemuž připadlo v jejich malířské dvojici ideové vedení. [Toyen] byla naopak v barvě bezprostřednější a smyslovější, což dávalo osobní přízvuk jejím pracím, jinak názorově shodným s obrazy Štýrského. Prošla dráhu od bezpředmětné malby k nadrealismu, v němž mělo nezvyklé spojování předmětů a jejich zlomků zajistit obrazu podvědomý obsah. Nejistota obsahu dávala vystoupit ozdobné stránce a obraz působil nejednou dojmem rafinovaného ornamentu. Se Štýrským vystavovala v Praze pravidelně od 1930 v Avent. Mansardě, v Alšově síni, pak na členských výstavách Mánesa. Žijíc i malířsky ve styku s literaturou, dostala se ke spolupráci na knize; smísila v ní ilustraci s ozdobou a zajišťovala si tu krasopisnou čarou širší oblibu. - Štyrský a [Toyen], monografie 1937. -rna. In: Ottův slovník naučný nové doby

********
(b Prague, 21 Sept 1902; d Paris, 9 Nov 1980). Bohemian painter, draughtsman and illustrator. She attended the School of Fine Arts in Prague (1919–20). In 1922 she met the painter Jindrich Styrsky with whom she collaborated until his death in 1942. In 1923 the couple joined the avant-garde Devetsil group in Prague. The group numbered artists, photographers, writers and architects among its members. During a three-year stay in Paris from 1925 to 1928 Toyen abandoned the Cubist syntax of her early work and began a series of impastoed semi-abstract paintings. Fjord (1928; Prague, N.G., Sternberk Pal.), along with other works of those years, attempted to realize visually the doctrines of poetic Artificialism in which impressions, feelings and images leave their imprint in abstract traces and vibrating colour sensations. Work of this type was given its label by Toyen and Styrsky to differentiate it from their earlier work and from other abstract forms of contemporary art. They exhibited their first Artificialist compositions in Paris at the Galerie de l’Art Contemporain in 1926.
In: Grove Art excerpts - Electronic ©2003, Oxford Art Online

Fotografie