Žádné díla

Bude determinováno Dopravné a balné

0 Kč Celkem

K pokladně

Produkt byl úspěšně přidán do nákupního košíku

Počet

Celkem

0 ks zboží. 1 dílo v košíku.

Za díla:

Doručení a balné: Bude determinováno

Celkem

Pokračovat v nákupu Objednat

Umělců: 1 457 Děl: 20 338

Umělci

Kategorie

Informace

Nová díla

Špalíček 5

109 Kč
Pasáček

242 Kč
Tři králové (1944)

2 178 Kč

Slevy

Tête de femme, opus 947 (24.6.1959-9.4.1960)

10 164 Kč -40% 16 940 Kč

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Zrzavý Jan

(*5.11.1890 - †12.10.1977) český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf; významný představitel české výtvarné avantgardy nastupující začátkem 20. stol. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zakládající člen skupiny Sursum, člen Spolku výtvarných umělců Mánes, Tvrdošíjných, Umělecké besedy, Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ve 20. letech podnikal cesty do Itálie, Belgie, pobýval ve Francii. První etapa tvorby (Údolí smutku, Nokturno, Zátiší s konvalinkami, Utrpení) je charakteristická spojením českého secesního symbolismu a expresionismu s prvky kubismu. Ovlivněn B. Kubištou, J. Váchalem, inspirován italskou renesancí, zejména Raffaelem a Leonardem. Po 1. světové válce jeho tvorba vyústila ve formální harmonizaci obrazu a typický abstrahující lyrický a snově měkký tvar (Melancholie, Přítelkyně). V druhé etapě tvorby (od 20. let 20. stol.) se věnoval převážně krajinomalbě (Camaret, San Marco v noci, San Marco ve dne, Ostravské haldy), v níž vytvořil malířskou metaforu pocitu splynutí s přírodními silami harmonie, klidu, trvání. Od pol. 30. let opouštěl pastelově poetický kolorit ve prospěch sytější barvy. Za 2. světové války se v jeho krajinách objevovala osudovost a baladičnost (Via Appia), vedle motivu smrti však i naděje (Benátské zátiší). Pro celou tvorbu bylo příznačné setrvávání u jednoho motivu (zejména motiv Kleopatra). Významný ilustrátor (K. H. Mácha Máj, K. J. Erben Kytice) a scénograf (A. Dvořák Armida). * * * * Zrzavy, Jan
(b Vadin, near Havlíckuv Brod, 5 Nov 1890; d Prague, 12 Oct 1977). Czech painter and illustrator. He studied painting in Prague, first in private schools, then at the School of Applied Art (1907–9). In autumn 1907 he made his first, brief visit to Paris. Shortly after his return he succeeded for the first time in expressing his own inner world, infused with a new melancholy, in a small pastel Valley of Sadness (1907; painted version, 1908; both Prague, N.G.), which he looked upon as his talisman throughout his life. His early work ranged from flat and linear painting in the Gauguin tradition, via remarkable collages made from coloured foil, to rhapsodic Expressionism, as in Antichrist (1909; Prague, N.G.). Several self-portraits of 1908–9 bear witness to his quest for himself and to his penchant for self-stylization. In: http://www.artnet.com/library/09/0936/T093638.asp * * * * * narozen: 5. 11. 1890 v Okrouhlici (okres Havlíčkův Brod)
zemřel: 12. 10. 1977 v Praze, pohřben v Krucemburku (v letech 1949 - 93 Křížová)

Jan Zrzavý se narodil v rodině ředitele venkovské školy Jana Zrzavého a jeho ženy Vilemíny. Jeho školní docházka byla poměrně problematická, vystřídal několik středních škol (Kutná Hora, Přibyslav aj.) a nakonec maturoval v Havlíčkově Brodě. V roce 1905 začal studovat uměleckoprůmyslovou školu v Brně, v následujícím roce přešel do Prahy, kde nejprve krátce studoval soukromě u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška ml. Od roku 1907 pobyl dva roky na Uměleckoprůmyslové škole jako žák profesora Dítěte. Část vzdělání si také doplnil v Paříži, kde se spřátelil s Bohuslavem Martinů. Jeho pokusy o přijetí na Akademii výtvarných umění však byly neúspěšné a Vojtěch Hynais dokonce vzkázal jeho rodičům, že by bylo lépe nechat synka vyučiti se zahradníkem.
Rok 1911 byl pro něj klíčový, neboť se seznámil se svým učitelem, vzorem a přítelem Bohumilem Kubištou (vzorem mu byl také M. Marten). Po Kubištově odchodu na frontu dokonce nastoupil na jeho místo tajemníka Klubu Za starou Prahu. V roce 1916 se stal písařem Zemského výboru. Během první světové války se spřátelil se skupinou Tvrdošíjní a na konci války uspořádal svou první samostatnou výstavu v domě U Topičů za podpory své přítelkyně Zdenky Braunerové (rovněž přítelkyně Julia Zeyera, vzoru Zrzavého).
Mezi válkami hodně cestoval, v roce 1925 poprvé navštívil Bretaň, kam se celý život vracel a která se stala jeho celoživotní inspirací.
V roce 1940 uspořádal výstavu v Obecním domě, která se stala jeho významným triumfem. V roce 1945 získal na krátký čas profesuru v Olomouci, jeho neobvyklé kresby často existenciálního rázu však byly po komunistickém puči odmítnuty a výstavu k Zeyerovi (častému zdroji inspirace) a Máchovi mohl uspořádat až v roce 1957.
Jan Zrzavý se nikdy neoženil a z jeho osobního života není takřka nic známo, i když se někdy spekuluje o jeho homosexuálních sklonech. Svoji výtvarnou pozůstalost odkázal Národní galerii.
V roce 1966 byl prohlášen národním umělcem.

O díle:
První klíčové malby Jan Zrzavý vytvořil do svých osmnácti let - jednalo se o obsahově protichůdné kresby Údolí smutku a Veselé poutnice. Ve svém zásadním období (1908 - 23) pak tvořil především obrazy vyjadřující lidský zápas: Meditace, Hoře, Vzpomeň si!, Antikrist.
Po této figurální malbě se nechal inspirovat Bretaní a vytvářel díla rázu krajinářského. Kromě Bretaně mu významnou inspirací byl také motiv Kleopatry.
O jeho zasažení politickými událostmi vypovídá Mnichov. Během války se věnoval především ilustracím, a to zejména díla Zeyerova a Máchova.
V posledním období před smrtí se vrátil k existencialismu. Jeho vztah ke krajině dětství připomíná obraz Krucemburk (zde trávil prázdniny u dědečka).

Zrzavý a Praha:
V Praze Jan Zrzavý pobýval od svých šestnácti let a jako chudý student vystřídal řadu podnájmů. Nejprve bydlel na Vinohradech v Korunní ulici, pak na Smíchově v Neklanově. Po návratu z Paříže krátce bydlel v domě U Glaubinců, poté na Malostranském náměstí.
Mezi místa jeho pobytu rovněž patří Hluboká cesta, ulice Šporkova, Valentinská, Náprstkova a Černínská, kde v roce 1915 získal první samostatný byt. V roce 1917 se vrátil do Šporkovy ulice, poté bydlel ve svém ateliéru v Dlouhé třídě U Zlaté štiky.
Při návratech z Francie pobýval ve svém bubenčském ateliéru.
Jeho posledním bytem se v roce 1959 stal domek č. 6 na Zámeckých schodech.

O Zrzavém:
Monografie Jana Zrzavého napsal M. Lamač a dvojice Karel Srp a Jana Orlíková. Jeho odborné statě sebral a vydal F. Dvořák.
Knihu vzpomínek (Chvilky s Janem Zrzavým) vydal L. Langpaul, jehož žena byla Zrzavého neteří.
Filmové zpracování jeho života zachytila Helena Třeštíková (Dvojí jubileum). Z. Vostárková natočila dva krátké dokumenty - Jan Zrzavý, malíř snů a skutečnosti, Jan Zrzavý ve vzpomínkách Bohumíra Koubka.
Ze slavných souhrnných výstav jmenujme alespoň novopackou a vodňanskou v roce 1990, výstavu v pražské Valdštejnské jízdárně (1991), v Českém Brodě (1998) a v pražské Galerii V. Kramáře (1999). V roce 1988 byla na telčském zámku otevřena stálá expozice Zrzavého děl.
V roce 1993 byla v Krucemburku založena Nadace Jana Zrzavého, která zde od roku 1994 pořádá festival Krucemburské kulturní léto.

Dílo:
Melancholie I - 1907
Kristus - 1908
Hlava ženská - 1910
Spící hoch, Kázání - 1912
Luna - 1914
Samaritán - 1914
Milenci - 1915
Meditace - 1915
Hoře - 1915
Melancholie II - 1918
Přítelkyně - 1919
Krajina s chalupou - 1919
Kraj s lomem - 1922
Jaro - 1924
Krajina z Vinci - 1924
Zátiší s konvalinkami, Melancholie III, Vdova, Bretoňská krajina, Benátky, Interieur, Zátiší s vázami, Podobizna paní Osuské - 1926
Moulin rouge - 1930
Piazetta - 1930
Studně v Bretagni - 1930
Kázání - 1931
Kázání v městečku - 1931
Noc v přístavu - 1935
Digue - 1935
Spící lodi - 1935
Motiv z Locronanu - 1935
Camaret - 1932
Motiv Rembrandtův - 1932
Islandská krajina - 1942
Zátiší s fíky- 1942
Kostel a kříž - 1943
Studna v Karlach. sadech - 1947
Večeře v Emauzích - 1941
Zvěstování - 1943
Kleopatra - 1946
Geometrické zátiší - 1945

knižně:
Pohádky - 1924

ilustrace:
Klára d' Elebense (Francis James) - 1928
Máj (Mácha) - 1924
Kytice (Erben) - 1927 In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/zrzavy_jan