Seznam děl umělce Bláha Václav

Václav Bláha (* 1. dubna 1949, Praha) je český malíř a grafik.

Narodil se v Praze, kde žije dodnes a tvoří, do prostředí výtvarného umění. Jeho otec Václav Bláha je knižní grafik, za grafickou úpravu a ilustraci obdržel několik cen za nejkrásnější knihu roku a obdržel i světové ocenění.
Vystudoval v roce 1964 - 1968 SOŠV Václava Hollara v Praze, 1968 - 1974 AVU, ateliér monumentální malby u profesora A. Paderlíka. Inspiroval se např. obrazy Roberta Rymana a z českých umělců sester Válových a Adrieny Šimotové. Dokonce ho zaujal americký pop-art. Ve svém díle používá důležité prvky: světlo, stín, inspiruje se vším co vidí i slyší. Je to pro něj podstata jeho tvorby. Má oblíbenou strukturní malbu a techniky, které na diváka zapůsobí nejen barvou.
Samostatně vystavuje od roku 1973, kolektivních výstav se účastní od roku 1976. Věnuje se především figurální tvorbě – mechanismům vzájemných lidských kontaktů. Byl členem volného seskupení 12/ 15 Pozdě, ale přece a S.V.U. Mánes. Samostatně vystavoval v České republice, Slovensku, USA, Finsku, Dánsku, Německu, Holandsku, Rakousku, Anglii a Francii.

Bláha už jako dítě rád kreslil a tak ho rodiče přihlásili do lidové školy umění. Ale vůbec mu to nešlo, ani na základní škole se neprojevoval jako umělecky založený a tak jeho přijetí na výtvarnou školu bylo překvapením. Nejvíce maluje figurární náměty. Patří k těm umělcům, kteří se neomezují pouze na obrazovou tvorbu, ale snaží se pro každé téma najít určitou formu. Pokud jde v obraze o humánní téma, použije figuru. Když chce vytvořit vytvořit obrazový prostor do kterého se může divák volně projektovat, volí abstrakní vyjádření,dělá i instalace.
Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní Galerie v Praze, Světové banky ve Washigtonu, v regionálních galerií v Čechách a na Slovensku a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Realizace ve veřejném prostoru:
,, Průnik ´´ instalace ve veřejném prostoru ( Charlotte, Severní Karolina, USA)
,,Evropský dům´´ instalace v krajině u města Eschlkam ( Bavorsko, Německo)
instalace obrazu do foyer Nové scény Národního divadla.

V obci na východním okraji Prahy, v Kolodějích, se dne 24. dubna roku 1988 zcela převrátil klidný životní rytmus. V tamější bývalé jízdárně barokního zámku se poprvé představilo volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.
K zakladatelům seskupení náleželi Václav Bláha, Vladimír Novák, Petr Pavlík a Michael Rittstein. Ti pak přivzali další své vrstevníky a to Ivana Ouhela, Jiřího Beránka, Jaroslava Dvořáka, Tomáše Švédu, Kurta Gebauera a Ivana Kafku. O málo starší Kurt Gebauer rozšířil výrazové spektrum seskupení svým osobitým pojetím sochařské disciplíny v rozpětí od grotesky ke konceptuálním projektům a na druhou stranu nejmladší Ivan Kafka se uplatňoval tvorbou v rozloze konceptu a minimalu. Hostem první výstavy v Kolodějích byl malíř Jiří Načeradský jehož jméno je spojeno v českém umění s nástupem pop-artu a nové figurace v polovině 60. let. Členem seskupení se stal na druhé výstavě, která se odehrávala již v Praze na podzim téhož roku. Výstava se jmenovala Jeden starší - jeden mladší a její ambicí bylo alespoň částečně zmapovat soudobou českou výtvarnou scénu a připomenout vazby a souvislosti mezi umělci různých generací a odlišností výtvarných programů. K účasti na ní byli totiž vyzváni i další umělci podle jednotlivých členů seskupení.
Další členské výstavy Volného seskupení 12/15 se potom již konaly v proměnených společenských podmínkách po listopadu 1989. Hned na jaře 1990 se konala v Praze výstava prací na papíře Kreslení, na níž se představil také jako řádný člen seskupení Jiří Sopko. Byly tak znovu potvrzeny mezigenerační vazby, které se začaly vytvářet již v samém pořádku nástupu generace 70. let k níž patří zakládající členové Volného seskupení 12/15. Výtvarný projev jednotlivých členů Volného seskupení 12/15 si zachovává stále svojí nezaměnitelnou individualitu, byť prošel od první společné výstavy mnoha proměnami. Volné seskupení 12/15 představuje jednu z poloh českého výtvarného umění, které až od sklonku 80. let mohlo zcela otevřeně a bez oficiální nevraživosti manifestovat plnost svého panoramatu. Ukazuje se, že i když minula povinnost střehnout kontinuitu svobody umělecké tvorby, generace seskupení si zachovává a obohacuje kvality umělecky zralého projevu.
Konečné složení skupiny: Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda, Jiří Načeradský, Jiří Sopko.
In: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Bl%C3%A1ha_(v%C3%BDtvarn%C3%ADk)