> Kubín (Coubine) Otakar (Othon)

Umělci

Informace

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Kubín (Coubine) Otakar (Othon)

(COUBINE Othon) (*22.10.1883 Boskovice - †7.10.1969 Marseille) - český malíř, grafik a sochař Otakar Kubín absolvoval hořickou sochařsko-kamenickou školu (1898-1900) a Akademii výtvarných umění v Praze (1900-04), kde byl žákem Václava Brožíka, Vojtěcha
(COUBINE Othon) (*22.10.1883 Boskovice - †7.10.1969 Marseille) - český malíř, grafik a sochař
Otakar Kubín absolvoval hořickou sochařsko-kamenickou školu (1898-1900) a Akademii výtvarných umění v Praze (1900-04), kde byl žákem Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Podílel se na první výstavě Osmy (1907), na čas působil jako asistent kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole, než se roku 1913 trvale (s českou přestávkou) usadil ve Francii. Po 1. světové válce přesídlil do Aix-en-Provence, pak do Simiane. V roce 1952 se vrátil do vlasti (usadil se v rodných Boskovicích), kterou však opět opustil po dvanácti letech a odešel zpět do Simiane. V roce 1932 se stal členem Umělecké besedy.
Základní impuls Kubínově tvorbě dala zvýšená barevnost van Goghova, kterou ovšem pojal plošněji (Pont Neuf, 1910); na rozdíl od svých druhů v Osmě byl jen velmi krátce ovlivněn kubismem. V letech po 1. světové válce se obrátil k novoklasicismu (krajiny z jižní Francie), byl jedním z představitelů "Pařížské školy" (Kytice ve džbánu) a ve Francii si získal velkou proslulost. Od roku 1919 pravidelně vystavoval na Salonu nezávislých (Salon de Indepéndants) a od roku 1924 také na salonu v Tuilleriích (Paříž).
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

*****
narozen 22. 10. 1883 v Boskovicích na Moravě
zemřel 17. 10. 1969 v Marseille, pohřben v městečku Apt ve Francii
Rodiče z něj chtěli mít učitele, jeho jediným zájmem však bylo malování. Nakonec šel roku 1898 studovat na Odbornou sochařskou školu do Hořic a po dvou letech odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Zde byl v letech 1900 - 1904 žákem Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Tehdy zde s Kubínem studovali také např. Max Horb, Willy Nowak, Emil Filla, Bohumil Kubišta nebo Antonín Procházka. Všichni byli nespokojeni s akademismem, který na škole tehdy vládl. Chtěli poznávat cizí umění, zejména francouzské. Proto se všichni stali členy slavné skupiny Osma, která usilovala o modení výtvarný výraz svých děl. Ovlivnila je i Munchova pražská výstava v roce 1905. Osma poprvé vystoupila veřejně na výstavě v Králodvorské ulici v roce 1907, účastnil se jí i Kubín.
První peníze po studiích si Kubín vydělal kresbami dokumentace při speleologických výpravách Karla Absolona do Moravského krasu. Za první peníze podnikl studijní cesty do Belgie, Francie a Itálie v letech 1903 -1907. Tehdy se poprvé setkal s krajinou v jižní Francii, která ho později učinila slavným. Byl členem Umělecké besedy a Sdružení výtvarných umělců Mánes. V letech 1909 - 1912 pracoval jako asistent kreslení na Umělecko-průmyslové škole v Praze.
V roce 1912 odjel se svou první ženou Blaženou Katzovou do Francie. Zůstal tam celých 40 let a stal se francouzským malířem. Nejprve žil v Paříži, po smrti svého syna a první manželky v roce 1920 odešel do Provence, kde se usadil nejprve v městečku Apt, pak v Simiane a v roce 1925 přijal francouzské občanství. Zde našel druhý domov i inspiraci pro svá díla. V Simiane zakoupil starý měšťanský dům ze 17. st. a v Caseneuve středověký hrad ze století 12.
V roce 1951 se Kubín se svou druhou ženou vrátil do Československa, žili v Praze, ve Vršovicích v Jerevanské ul. 1066, pak na Žižkově ve Viklefově 2. Později zůstávali v Praze jen v zimě a v létě pobývali v Kubínových rodných Boskovicích, kde město upravilo svému slavnému rodákovi byt v tzv. rezidenci u zámku. V roce 1956 byl Kubín jmenován zasloužilým umělcem a 1958 nositelem Řádu práce. V říjnu 1964 naposledy odcestovali z Československa do Francie a již se více nevrátili. V roce 1969 mu prezident Ludvík Svoboda propůjčil Řád republiky za celoživotní umělecké dílo. Kubín zemřel v Marseille a je pochován v městečku Apt, odkud pochází jeho druhá žena Berthe. Přežila svého manžela o osmnáct let. Monografii o Otakaru Kubínovi u nás napsal Jiří Siblík.

Dílo
Malba
Kubín se sžil s francouzským prostředním a uměním natolik, že jeho dílo je chápáno více jako francouzské než české. Své práce vzniklé ve Francii podepisoval kvůli francouzské výslovnosti Coubine. Jeho obrazy jsou charakteristické stejnoměrně rozptýleným světlem, které září pohodou a klidem, a opěvují především krásu a spanilost provencálské krajiny, ale maloval také portréty aj.
Jeho rané dílo bylo poznamenáno vlivem Vincenta van Gogha a Paula Gauguina např. Pont Neuf. Ve Francii studoval problémy fauvismu, také zkoušel kubismus, ale v kubismu mu vadilo příliš mnoho geometrie. Prodělal krátké období kuboexpresionistické tvorby, kdy maloval figurální obrazy vyjadřující vnitřní pocity, jako např. Radost, Pokora, Vztek. Mezi světovými válkami patřil ke slavné pařížské škole spolu s Picassem, Chagallem, Modiglianim aj. a byl zařazen mezi sedm nejlepších malířů Francie vůbec. Ve svém vývoji byl ovlivněn Camillem Corotem a svým velký vzorem Ingresem. Otakar Kubín je významným představitelem moderního klasicismu. Jeho francouzský životopisec Maurice Raynal nazval jeho malbu klasickým naturalismem. Používal líbezných zastřených barev a uvolněného výrazu. Vrchol jeho tvorby je ve 20. a 30. letech. Maloval krajiny, žánry, zátiší, květiny, krajkářky, šičky, mladé dívky, sedláky aj. Po návratu do Československa se již s naším prostředím nesžil. Jeho tvorba již není tak silná, maloval zejména krajinu okolí Boskovic a Vysočiny a také kopie nebo variace svých vlastních děl. Nakonec se ale vrátil na slunný francouzský jih.
Nejznámější olejomalby jsou:
Moravská krajina (1905), Předvečer (1907), Dobývání písku, Vykopávání brambor, Žně v Boskovicích (1908), Zátiší, Portrét Bohumila Kubišty (1910), Přadlena (1920), Fenaison (1921), Krajkářka, Venkované z Auvergne (1923), Sedící akt (1925), Kaplička v Simiane (1926), Ležící akt (1930), Krajina v Auvergne (1927 - 30), Kytice (1929), Okolí Cannes (1932), Akt (1933), Jaro v Simiane, Dům na venkově, Krajina se skálou, Žně (1934).

Grafika
Ve svých grafikách s náměty krajin a aktů pod vlivem svého oblíbence Ingrese upřednostňuje čistou prostou linii: Krajkářka, Rodina umělcova (1919), Neplačte, Fenaison, Švadlena, Hlava starce (1920), Kurtisána (1921), Dívka, Krajina, Švadlena, Akt na pohovce, Panorama Simianu, Dívka s náhrdelníkem (1922), Dívka s páskou ve vlasech (1923), Okolí Aptu (1924), Úsměv (1925), Kytice (1931), Most, Studie stromu (1933).

Plastiky
Maska (bronz, 1922), Žena z Marseille (bronz, 1928), Ležící dívka (reliéf v kameni, 1928), Mulatka (bronz, 1931), Dívka se zrcadlem (pálená hlína, 1932) aj.

Výstavy
Kubín uspořádal na 120 výstav ve všech světadílech. Od roku 1919 pravidelně vystavoval na Salonu nezávislých (Salon de Indepéndants) a pd roku 1924 také na Salonu v Tuillerie (Paříž).
Praha 1907, 1908, 1923, 1927, 1931, 1934 (souborná výstava v Obecním domě), 1937 (souborná výstava v Topičova saloně), 1982, 1984
Brno 1932, 1982
Boskovice 1963, 1999
Hlinsko 1981
Nové Město na Moravě 1982
Litoměřice 1983
In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/kubin_otakar_coubine_othon

*****
Kubín: (Coubine) Otakar, *22. říj. 1885 v Boskovicích, čes. malíř, člen čes. poimpresionistické generace, od níž ho záhy, už před válkou, oddělilo přesídlení do Francie. Ve fauvistických počátcích vyznačuje jeho obrazy nelomená barevnost, ovlivněná van Goghem až do pastosnosti štětcových tahů. Po odchodu z domova působí podněty současných formálnějších tendencí, křížené a podporované zároveň studiem v galeriích, kde postupem času víc než jednotlivosti přitahuje přistěhovalce románská potřeba míry, která i osobně vyhovuje malířově tiché povaze, inklinující k idyle. Typický je pro něho. dávný vztah k Italii, který časově předchází poválečné vlně neoklasicismu. Tvrdší obrysy obrazů, vzniklých po fauvistických počátcích, neztratily sice ještě lineárnost, ale linie se skrývaly čím dál tím víc za zastřenou barevnost s dominující, různě laděnou šedí. Na této cestě malíře dozrávajícího mimo domov má nesporný podíl poválečná vlna neoklasicismu, který se po zastření linií barvou projevuje dál v samostatné větvi ryze kreslířských linií jeho kreseb a grafik. Druhý zřejmý vliv, který je v krajinách podložen souvislostí motivů, lze odvoditi od C. Corota. Značný podíl v přízvuku zůstává však [Kubín]-ovi. Jeho stupnice šedí, které jsou vždy základním tónem barevného akordu, mají zároveň českou tradici (Kosárek). V nich nachází měkký lyrismus, který leckdy dojde až k hranici sentimentality, svou vlastní oblast, jež se přece jen vymyká románskému zákonu míry. Právě zde si [Kubín] který si pod fr. přepisem jména (Coubine) získal pozornost ve Francii i v Německu, zachoval souvislost s domovem, kam se v posledních letech častěji vrací soubory i účastí na výstavách Uměl. besedy. Srv. P. Toman, Slovník československých výtv. umělců, Fr. Kovárna, Současné malířství, E.-Joseph, Dictionnaire des artistes contemporains. -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)


Zobrazit
na stránku
Zobrazeno 13 – 22 z 22 položek
Zobrazeno 13 – 22 z 22 položek

Novus - Premium Prestashop template

Payment methods