Seznam děl umělce Gauguin Paul

(*7.6.1848 - †8.5.1903); francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu. Námořník, burzovní makléř, lepič plakátů i dělník na stavbě průplavu Byl prvním malířem, který obohatil evropské umění o prvky primitivní kultury; z jeho rukopisu vychází secese. Z Tichomoří si Gauguin přivezl nejen družku, ale i syfilis, který byl příčinou jeho smrti (oficiálně šlo o zástavu srdce). * * * * * Po matčině straně pocházel ze španělské důstojnické rodiny, jejíž členové sloužili v Peru; jeho otec Clovis Gauguin, původem z Orléansu, spolupracoval s časopisem National. 1851 opustila rodina Paříž a odjela do Peru; otec během cesty zemřel. 1818 se matka s Paulem a jeho sestrou vrátila k strýci do Orléansu. Gauguin chtěl od malička být námořníkem; 1868 vstoupil do válečného loďstva a navštívil Švédsko a Dánsko. Pak se stal burzovním makléřem a úspěšnými spekulacemi získal značné jmění; žil v blahobytu a sbíral obrazy impresionistů. 1873 se oženil s Dánkou Sophií Gadovou, s níž měl pět dětí. S Émilem Schuffeneckerem navštěvoval Louvre a umělecké výstavy; na jeho výzvu vstoupil do Académie Colarossi, kde se spřátelil s C. Pissarrem, který ho uvedl do malby. 1876 poprvé vystavoval v Salónu. Ve svém volném čase maloval s Pissarrem krajiny na březích Seiny a v Pontoise. 1880 se účastnil páté výstavy impresionistů. 1. ledna 1883, když ztratil veškeré jmění úpadkem Union Générale, opustil aniž se poradil se ženou nebo přáteli zaměstnání a rozhodl se pro umění. 1885 doprovázel rodinu do Dánska, brzy se však vrátil se synem Clovisem do Paříže, kde se živil jako lepič plakátů. 1886 naposled vystavoval v Salóně. Téhož roku odjel na několik měsíců do Pont-Avenu v Bretani, kde bydlel v hostinci u Matky Gloanecové; tam se v srpnu seznámil s osmnáctiletým E. Bernardem. Po návratu do Paříže se spřátelil na Montmartru s V. van Goghem. 1887 odjel s Ch. Lavalem do Panamy, kde pracoval jako dělník na stavbě průplavu; když si nešetřil peníze, pokračoval v cestě na Martinique. Nemoc ho donutila vrátit se do Paříže, kde bydlel u Schuffeneckera.

1888 odjel znovu do Pont-Avenu, kde pod vlivem E. Bernarda vytvořil svá první díla tzv. syntétismu či cloisonismu; poslední měsíce roku strávil u van Gogha v Arles, kde se ho Gogh v záchvatu nepříčetnosti pokusil zabít a pak si za trest uřízl ucho. 1889 se účastnil výstavy „skupiny inkoherentních“ v Café Volpini obrazy z Bretaně, Arles a Martinique; spolu s ním vystavovali Ch. Laval, E. Schuffenecker, L. Anquetin, E. Bernard a D. de Monfreid. Jaro 1889 strávil v Pont-Avenu, ale v říjnu se přestěhoval do Le Pouldu, kde bydlel v hostinci Merie Poupée. Zde namaloval své nejvýznamnější obrazy cloisonistického slohu (Olivetská hora; Žlutý Kristus; Bonjour, Monsieur Gauguin). 1890 byl Gauguin v Paříži uznáván jako vůdce symbolistické školy; navštěvoval Café Voltaire, kde se scházela kolem básníka Jeana Moréase společnost umělců a spisovatelů; E. Bernard vystoupil proti Gauguinovi s nárokem na autorství cloisonismu. 1895 se Gauguin seznámil s básníkem Mallarméem; téhož roku uspořádal dražbu svých obrazů v Hótel Drouot, aby si opatřil peníze na cestu na Tahiti; 30 obrazů mu vyneslo pouze 9860 franků.

Na Tahiti našel Gauguin ideální prostředí pro realizaci svých uměleckých plánů; domorodci ho přijali za svého, osvojil si brzy jejich zvyky a žil s dívkou Téhourou. Kromě obrazů začal tvořit dřevěné sochy. Když mu došly finanční prostředky vrátil se 1893 do Paříže. Dědictví po strýci z Orléansu mu umožnilo uspořádat výstavu obrazů z Tahiti u Durant-Ruda. 1894 maloval v Le Pouldu a Pont-Avenu. Ve Francii žil s barevnou družkou Annah la Javanaise, k vůli níž byl ve rvačce s námořníky zraněn na noze; společně s Ch. Moricem napsal knihu o Tahiti Noa-Noa a sám ji doprovodil ilustracemi. Když se definitivně rozešel se svou ženou, opustila ho Annab a zůstal zase bez prostředků, rozhodl se, že se vrátí na Tahiti. Dražba obrazů v Hótelu Drouot 1895 mu vynesla jen velmi malý obnos. Gauguinův druhý pobyt na Tahiti (1895 - 1905) poznamenaly neustálé finanční obtíže, zhoršující se nemoc (syfllis) a spory s úřady; několikrát se zabýval myšlenkou na sebevraždu. Aby unikl šikanování ze strany koloniálních úředníků, odstěhoval se 1901 na Ostrov Dominique. Protože se zastával domorodců, byl policistou obžalován a odsouzen na tři měsíce do vězení a k 1000 frankům pokuty. 1903 ukončila smrt jeho trápení. Gauguin byl nejsilnější umělecká osobnost malířského syntetismu. Zpočátku malíř-amatér, opustil v pětatřiceti letech civilní povolání i rodinu, aby se cele oddal malířství. Zprvu maloval impresionistické krajiny pod vlivem Pissarrovým. 1866 se rozešel s impresionismem a povzbuzen příkladem E. Bernarda tvoří první obraz cloisonismu Vize po kázání; barvy nerozkládá jako impresionista na drobné skvrny, jež se mají spojit v divákově oku a vytvořit dojem předmětu v přirozeném atmosférickém prostřed9, ale nanáší jev souvislých plochách a ohraničuje konturou; jak stoupá jejich intenzita, stávají se samy výrazem a symbolem duchovního obsahu obrazu. Gauguin objevil pro moderní malířství svět bretaňského lidového života a folkloru a pohádkový svět tropických Ostrovů s jejich rajskou přírodou a svéráznými tradicemi; byl prvním malířem, který usiloval obohatit moderní západní umění příkladem primitivní kultury. Vytvořil monumentální sloh, uznávající plochu jako základní jednotku obrazu, rytmizovanou poměrem barevných ploch a výraznými liniemi. Gauguin svým dílem ovlivnil nejen příslušníky pontavenské školy a skupiny Nabis, ale celé umělecké hnutí kolem roku 1900; Z Gauguina vyšla secese, jež rozvinula dekorativní stránku jeho umění.

Vyňato z Encyklopedie světového malířství - Autorský kolektiv pod vedením PhDr. Sávy Šabouka DrSc.; nakl. Academia ČSAV 1975.
In: http://www.artchiv.cz/show.php3?action=explore_bio&id=136&session=04nd10r10y07h53t2006
* * * * *
1848 Born: June 7, Paris, France
1851 - 1855 Lived in Lima, Peru
1865 - 1871 Served in the merchant marine and traveled the tropics
1874 Began to paint as a hobby
1884 Moved with his family to Copenhagen, Denmark, to pursue business
1885 Separated from his wife and children, returned to Paris to paint full-time
1887 Traveled with Charles Laval to Panama and Martinique
1891 Traveled to Tahiti
1899 Founded his own journal, Le Sourire
1901 Moved to the Marquesas Islands
1903 Died: May 8, Marquesas Islands, French Polynesia
Selected Exhibitions
1906 Retrospective. Salon d'Automne. Paris, France.
1889 Group exhibition: Paul Gauguin, Emile Bernard and Paul Sérusier; Café Volpini. Paris, France
1879 - 1886 Impressionist Exhibitions; Paris, France.
In: http://www.artnet.com/artist/6795/paul-gauguin.html

Gauguin, (Eugčne Henri) Paul (1848-1903), French Post-Impressionist painter, known for his use of lush colour and flat, two-dimensional forms, particularly in scenes from life in Brittany and the South Sea Islands.
Gauguin was born in Paris on June 7, 1848, into a liberal middle-class family. After an adventurous early life, including a four-year stay in Peru with his family and a stint in the French merchant marine, he became a successful Parisian stockbroker, settling into a comfortable bourgeois existence with his wife and five children. In 1874, after meeting the artist Camille Pissarro and viewing the first Impressionist exhibition, he became a collector and amateur painter. He exhibited with the Impressionists in 1879, 1880, 1881, 1882, and 1886. In 1883 he gave up his secure existence to devote himself to painting; his wife and children, without adequate subsistence, were forced to return to her family. From 1886 to 1891 Gauguin lived mainly in rural Brittany (except for a trip to Panama and Martinique from 1887 to 1888), where he was the centre of a small group of experimental painters known as the School of Pont-Aven. Under the influence of the painter Émile Bernard, Gauguin turned away from Impressionism and adopted a less naturalistic style, which he called Synthetism. He found his inspiration in the art of indigenous peoples, in medieval stained glass, and in Japanese prints; he was introduced to Japanese prints by Vincent van Gogh when they spent two months together in Arles, in the South of France, in 1888. Gauguin's new style was characterized by the use of large flat areas of non-naturalistic colour, as in The Yellow Christ (1889, Albright-Knox Art Gallery, Buffalo, New York State).
In 1891, ruined and in debt, Gauguin sailed for the South Seas to escape European civilization and “everything that is artificial and conventional”. Except for one visit to France from 1893 to 1895, he remained in the Tropics for the rest of his life, first in Tahiti and later in the Marquesas Islands. The essential characteristics of his style changed little in the South Seas; he retained the qualities of expressive colour, denial of perspective, and thick, flat forms. Under the influence of the tropical setting and culture of Polynesia, however, Gauguin's paintings became more powerful, while his subject-matter became more distinctive, the scale of his paintings larger, and his compositions more simplified. His subjects ranged from scenes of ordinary life, such as Tahitian Women, or On the Beach (1891, Musée d'Orsay, Paris), to brooding scenes of superstitious dread, such as Spirit of the Dead Watching (1892, Albright-Knox Art Gallery). His masterpiece was the monumental allegory Where Do We Come From? What Are We? Where Are We Going? (1897, Museum of Fine Arts, Boston), which he painted shortly before his failed suicide attempt. A modest stipend from a Parisian art dealer sustained him until his death at Atuana Hiva-Oa, in the Marquesas Islands, on May 8, 1903.
Gauguin's bold experiments in colouring led directly to Fauvism. His strong modelling influenced the Norwegian artist Edvard Munch and the later Expressionist school.
In: MS Encarta