Seznam děl umělce Gutfreund Otto

(3.8.1889-2.6.1927), český sochař; profesor na UPŠ (Umělecko-průmyslové škole) v Praze. Významný představitel českého sochařství 1. pol. 20. stol. Člen Spolku výtvarných umělců Mánes. V počátečním období pod vlivem francouzských sochařů, záhy ovlivněn kubismem, jehož prvky aplikoval na expresívně založených námětech (Úzkost, Job). Jako jeden z prvních v Evropě realizoval (ve svém druhém kubistickém období) picassovské pojetí soch. V předválečném období se v jeho tvorbě krátce objevily sociální a civilistní motivy, které plně rozvinul v souladu s proudem humanismu, ve 20. letech převážně v technice polychromované terakoty. * * * * * Gutfreund Otto, čes. sochař, *3. srp. 1889 v Dvoře Králové, +2. čna 1927 v Praze. Po nižší stř. škole v Dvoře Král. navštěvoval [Gutfreund Otto] keramickou školu v Bechyni a pak od 1907 se učil sochařství na všeob. škole Um. prům. školy v Praze. 1909-10 pracoval v Akad. Collarosi (La Grande Chaumičre) v Paříži pod vedením E. Bourdella. Skončiv léta učení v Paříži, přimkl se k Umělecké skupině, jež se vytvořila 1911 po secesi mladých umělců ze S. V. U. Mánes, a s ní vystavoval a uveřejňoval své první práce v Uměleckém měsíčníku. Zprvu realista, držící se progr. Bourdellova, přecházel [Gutfreund Otto] na plošinu mod. problematiky, zkoušeje v plastice výrazovou účinnost principů, které tehdy vnikaly z malířství do sochařství. Neobyč. inteligence, veliká míra kázně a vkusu, vrozený smysl pro výtvarnost povyšovaly již tehdy [Gutfreund Otto]-ovu práci nad úroveň začátečnickou. Vyrůstaly-li [Gutfreund Otto]-ovy podobiznové medailony pro Hlávkův most (1911-12) ještě z půdy realismu, svědčily jeho drobné sochy (Úzkost 1911, Don Quijote 1911, Hamlet 1912) o úsilí získati maximum zamýšleného výrazu deformací přirozených tvarů a plastickými nadsázkami formy, a to užitím zásad kubist. malířství. Se soudruhy malíři přecházel potom [Gutfreund Otto] v oblast abstrakce, stýkaje se tu namnoze ve stylu a formě s fr. sochaři kubisty (Hráč na cello 1912). 1912-13 vystavoval v Mnichově a Berlíně a po rozpadnutí Umělecké skupiny zaměřil 1914 s E. Fillou do Paříže s úmyslem usaditi se tam a srůsti s prostředím paříž. školy, která se počala tehdy utvářeti na mezinár. základně. Svět. válka přerušila [Gutfreund Otto]-ovu práci a umělec, vyznávající hrdě své češství, vstoupil do I. pluku Cizinecké legie; s ním se zúčastnil všech vál. akcí na fr. frontě 1914-15. Nezaviněným nedorozuměním byl [Gutfreund Otto] 1916 internován a teprve ke konci války byl propuštěn. Čs. mír. delegace napravila křivdu tím, že přijala [Gutfreund Otto]-a do své kanceláře. 1920 vrátil se [Gutfreund Otto] do Prahy a tu teprve se dal se vší intensitou do uměl. práce. Vystavoval v Mánesu, uveřejňoval své práce ve Volných Směrech, byl zván i na zahr. výstavy. Jeho tvoření rozvětvovalo se od 1920 něk. směry. Vraceje se k řemeslu svého mládí, ke keramice, hledal ve spojení plastického tvaru a barvy nové možnosti výtvarné, brzy se přibližuje, brzy se vzdaluje skutečnosti. Největší klady získával však v podobiznách pevně zkuté formy a věcného, přísně plastického realismu. 1921 měl [Gutfreund Otto] první veliký úspěch reliefem pro průčelí Legiobanky v Praze, v němž vyjádřil pevnou, dokonale zkloubenou plastickou formou návrat legionářů do vlasti, a uznání sochaře rostlo s jeho pracemi směřujícími ke skulptuře monumentální. Pomníkem B. Němcové v Ratibořicích (1922) pokusil se [Gutfreund Otto] monumentalisovati prostou skutečnost velkorysou formou plastickou, současně usiloval o vytvoření nového typu alegorie na motivech z všedního života (návrhy soch pro průčelí Riunione Adriatica 1924, Obchod a Průmysl 1924, Rodina 1925). V těch letech vytvořil [Gutfreund Otto] své nejlepší podobizny (E. Filla 1926, K. Toman 1924), a vycházeje z portretu, snažil se dobrati i nového pojetí pomníku v soše pres. Masaryka pro Hradec Králové (1926) a v skupinovém pomníku B. Smetany, vyšlému ze soutěže 1926 s první cenou. Souběžně s úkoly, které přicházely zvenčí, probíhaly pokusy v reliefu i plastice volné, v nichž se ozývaly názvuky tendencí surrealistických. Byv jmenován 1926 prof. Um. prům. školy, získal [Gutfreund Otto] hmotné zajištění, které by mu bylo umožnilo úplný rozvoj nadání a dosažení mistrovství, k němuž byly tu již všechny předpoklady. - Volné Směry XXV (1927-28), 147 a d. mjk.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)