Seznam děl umělce Ženíšek František

narozen 25. května 1849 v Praze
zemřel 15. listopadu 1916 v Praze, pochován na Olšanských hřbitovech (IV, 4, 17)

Otec Františka Ženíška byl zámožným kupcem. Chlapec studoval na německé reálce a již zde vynikal kreslířským talentem, takže jeho učitel sám radil, aby studoval obor malířský. Jeho první malířské pokusy řídil otcův zákazník malíř Zimmler z Vršovic a po něm pak malíř Karel Javůrek, který bydlel v sousedství. Podle otcova přání se měl původně stát lesníkem, ale prosadil si doma dráhu uměleckou. V roce 1864 byl zapsán na pražskou akademii, kde studoval u jejího ředitele malíře Eduarda Engertha. Když byl Engerth jmenován profesorem na akademii ve Vídni, odešel Ženíšek s ním. Po roce se vrátil na pražskou akademii, kterou tehdy vedl ředitel Josef Trenkwald. I ten přešel do Vídně a pak studoval Ženíšek až do roku 1877 střídavě na obou školách u Trenkwalda ve Vídni a Jana Sweertse, který řediteloval v Praze. Mezi tím roku 1869 sloužil jako dobrovolník v c. k. armádě a svými pracemi se účastnil různých výstav. Zprvu pracoval ve svém ateliéru, který sdílel společně s Václavem Brožíkem a polským malířem koní a žánrů V. Kowalskim, po definitivním návratu z Vídně měl ateliér se svým přítelem malířem Antonínem Chittussim.
Kolem roku 1870 vzniklo v Praze sdružení mladých umělců, kteří vyslali ke svému milovanému a obdivovanému Josefu Mánesovi deputaci s prosbou, aby se ujal ředitelství akademie. Právě Ženíšek s Chittussim byli členy deputace a mluvčím sdružení. Takové přání se však v době Ženíškově nedalo realizovat. Od roku 1871 byl členem Umělecké besedy
Kromě častého cestování mezi Prahou a Vídní podnikl Ženíšek v roce 1875 společně s malířem Bohumírem Roubalíkem cestu do Belgie, kde maloval nástěnné obrazy na radnici v Courtray podle náčrtu ředitele Sweertse, roku 1878 byl v Paříži, kde se konala světová výstava a kde kopíroval Velasquezův obraz Infantka Klára Eugenie. V roce 1879 spolu s Mikolášem Alšem odjel do Itálie a 1884 cestoval po Holandsku se svým přítelem rytířem a významným objednatelem jeho obrazů Josefem Šebestianem rytířem Daubkem.
V roce 1885 byl povolán na nově zřízenou umělecko průmyslovou školu spolu s Jakubem Schikanedrem jako asistentem. Byl jmenován profesorem pro figurální kreslení. Setrval zde až do roku 1896, kdy se svým přítelem sochařem Josefem Václavem Myslbekem přestoupil na Akademii výtvarných umění, která byla již zestátněna. V letech 1903 - 04 byl Ženíšek jejím rektorem. Byl členem České akademie. Ženíšek byl tehdy již velmi známým umělcem a byl zahrnován poctami až do své smrti.

Ženíšek a Praha
Narodil se na Novém Městě na rohu Žitné a Štěpánské ul. v domě čp. 610
V ul. Mikovcově čp. 548 na Vinohradech (nedaleko křižovatky Anglické a Bělehradské ul.) měl ateliér po sochaři Bohuslavi Schnirchovi.
Významné stopy svého díla zanechal na mnohých památných místech města Prahy (viz dále).
František Ženíšek i jeho syn téhož jména jsou pochováni na Olšanských hřbitovech (hřbitov IV, odd. 4, hrob 17). Na hrob byla v roce 1936 osazena busta Františka Ženíška od Ladislava Kofránka.

Ženíškova rodina
Otec Josef Ženíšek
Matka Karolina
Manželka Barbora roz. Otradovcová
Dcery Božena, Barbora, Ludmila, synové Julius, František, Karel. Jeho syn František Ženíšek se narodil 1877 v Praze, absolvoval akademii jako žák svého otce a byl malířem a restaurátorem v Praze. Na rozdíl od něj působil v Praze ještě malíř Josef Ženíšek (1855 - 1944), který nebyl s předchozími v žádném příbuzenském vztahu.

Dílo

František Ženíšek byl příslušníkem slavné generace Národního divadla, do níž patřili i Mikoláš Aleš, Josef Václav Mysbek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Josef Tulka, Julius Mařák, Adolf Liebscher aj. Byla to generace vlasteneckých umělců, pro něž byla nejdůležitější glorifikace národních myšlenek.
Ženíšek tvořil v akademicky uhlazené formě ovlivněné neorenesancí. Byl vynikající kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů včetně monumentální malby a perfektní figuralista.
V typicky slovanských postavách Ženíškových krásných mužů i žen, plných života, je patrný obdiv k Josefu Mánesovi, na jehož dílo vědomě navazoval. Byl mimořádně nadaný a pracovitý. Kromě Mánesa velmi obdivoval Ingrese, a tak i pro něj byla hlavním výrazovým prostředkem kresba, kterou barva vlastně jen kolorovala. Sám Ženíšek byl krásného zjevu, nadaný mladý umělec, oblíbený v každé společnosti, obdivovaný pro svou virtuozitu, s jakou tvořil i nejobtížnější témata. Nová generace umělců sice odmítala jeho konvenčnost a vlasteneckou sentimentalitu, ale jeho kompoziční jistotu, perfektní kresbu a brilantní techniku nelze zpochybnit.
František Ženíšek byl ve své době také vyhledávaným portrétistou, který namaloval a nakreslil na 80 vynikajících portrétů.

Národní divadlo

V reprezentativním prostoru foyer na stěnách ve velkých polích komponoval obrazy Mýtus, Život lidský, Historie a Bohatýrský zpěv.
Na stropě je Ženíškův triptych Úpadek, Vzkříšení a Zlatý věk umění.
Spolu s Mikolášem Alšem navrhl lunetové obrazy na téma Vlast. O podíl obou umělců na tomto cyklu se svého času vedl spor, v němž Ženíška hájil Miroslav Tyrš.
Na stropě v hledišti představuje osm Ženíškových ženských postav alegorie osmi múz: Lyrika, Epika, Tanec, Mimika, Hudba, Malířství, Sochařství, Architektura. Jsou to oleje na plátně, umístěné již hotové na strop.
Ženíšek zvítězil také v soutěži na hlavní oponu, která však byla zničena požárem roku 1882. Byl vyzván, aby ji vytvořil znovu, byl však zaneprázdněn, takže ji maloval Vojtěch Hynais. Malby v divadle započaly roku 1880, strop ve foyeru prováděli pod Ženíškovým dozorem podle jeho kartonů Janez Šubić a Bohumír Roubalík. Malby poškozené požárem opravil také Šubić.

Ostatní nástěnné malby

Podílel se na návrzích freskové výzdoby schodiště paláce hraběte Thuna-Hohenštejnského v Nerudově ulici 20 (dnes Italské velvyslanectví)
Sgrafita na novorenesanční budově čp. 1035 v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě
Práce na Trenkwaldových kartonech pro malby oken Votivního chrámu ve Vídni společně s Maxem Pirnerem a Josefem Tulkou, 1875 - 77)
Sgrafito Hájení mostu proti Švédům roku 1648 (navrhl s Mikolášem Alšem roku 1882) na průčelí staroměstské vodárny u Karlova mostu (dnes Novotného lávka). Některé skutečné postavy té doby zpodobnil Mikoláš Aleš.
Libušino poselství u Přemysla a Sv. Method před smrtí překládá Písmo svaté do slovanského jazyka (na stěnách Panteonu Národního muzea)
Malby v bývalé zasedací síni Městské spořitelny pražské na rohu Rytířské, Melantrichovy a Havelské ulice
Kartony k nástěnným obrazům na stropě pro Grégrův sál Obecního domu představují triptych Život, Poezie a Smrt (1910 - 13); tamtéž proti oknům triptych Píseň milostná, válečná a pohřební
Nástropní figurální malby ve Smetanově síni Obecního domu
Návrhy postav svatých pro vitráže oken kostela sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí (1885 - 87)
Spolupracoval na kartonech pro okna kostela sv. Ludmily na Vinohradech
Nástropní malby pro salonní jídelní vůz císaře Františka Josefa I.

Obrazy a kresby
Krajina s pastýřem (1867)
Lazar před palácem boháčovým (1869, první vystavený obraz)
Alegorie hudby (1870)
Zjevení se Krista (1874; obraz malovaný ve Vídni byl určen pro kapli na hoře Tábor)
Cyklus čtvero ročních dob (1876)
Zvířátka a Petrovští (1877 v Praze vznikl cyklus pohádkových kreseb objednaný pro salon Miethkeho ve Vídni, prodaný do Výmaru a nazpět koupený pro Moderní galerii v Praze)
Svatá Ludmila (1878)
Vězeň na Bezdězi (1878)
Jahody (kolem roku 1880)
Oldřich a Božena (monumentální obraz namaloval roku 1882 pro rytíře J. S. Doubka; byl to jeho nejpopulárnější obraz, který byl v barevných reprodukcích rozšířen po celé vlasti)
Jubilejní list Umělecké besedy (1883)
Diplom grafické výstavy ve Vídni (1884)
Na lovu (1885)
Toiletta (1886)
Svatá rodina (1893)
Záhuba Adamitů (1903; monumentální kompozice)
Cyklus o sv. Janu Křtiteli (1905)
Cyklus obrazů Prodaná nevěsta (1907; k opeře Bedřich Smetany)
Svatý Václav na koni (1911)

Portréty
Matka Karolina (1865)
Otec Josef (1865)
Josef Václav Myslbek (1872)
Josef Tulka (1873)
Bratr Karel Ženíšek (1873, 1877)
Alexandr Brandejs a Jenny Brandejsová (1874)
Josef Šebestian rytíř Daubek (1878)
Mikoláš Aleš (1878)
Paní Terezie Liegertová (1878)
Ervín hrabě Schönborn (1880)
Tekla Nevolová, Milan Nevole, Jan Nevole, Terezie Nevolová (1884)
Umělcova matka (1884)
Purkmistr Josef Huleš (1884)
Arch. František Schmoranz ml. (po roce 1885)
Kardinál Bedřich kníže Schwarzenberg (1886)
Purkmistr JUDr. Tomáš Černý (1886)
JUDr. Antonín Randa (1886)
Autoportrét (1886)
Manželka Barbora (1886)
Purkmistr Ferdinand Vališ (1888)
Velmistr Rytířského řádu křižovníků P.ThDr. František Huspeka (1889)
Anna kněžna Lobkowiczová (1889)
Cukrovarník Matěj Valtery (1890)
Jiří Kristián kníže Lobkowicz (1890)
Paní Fričová (1890)
Purkmistr JUDr. Jindřich Šolc (1891)
MUDr. Emanuel Wünsch-Zdeborský (1892)
Loutkář Antonín Kopecký (1892)
Císař František Josef I. (1893 - 94) pro zasedací síň České akademie
Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1896)
Karel III. Schwarzenberg (1896)
kardinál František de Paul hrabě Schönborn-Buchheim (1898)
Luisa Ženíšková rozená Knalmayerová (1899)
Prof. Filip Počta (1902
Bratr Alfréd Ženíšek (1905)
Prof. JUDr. Josef Stupecký (1910)
Architekt a malíř Jiří Stibral
Spisovatel Otta Pinkas
Herec Josef Šmaha
Publicista dr. Josef Fořt a další

Pedagogická činnost
Za svého působení na Uměleckoprůmyslové škole a na akademii vychoval celou řadu žáků, mezi nimiž jsou např. Jaroslav Špillar, Jan František Gretsch, František Urban, Jan Dědina, Karel Záhorský, Arnošt Hoffbauer, syn František Ženíšek, Jan Preissler aj. In: http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/zenisek_frantisek