Žádné díla

Bude determinováno Dopravné a balné

0 Kč Celkem

K pokladně

Produkt byl úspěšně přidán do nákupního košíku

Počet

Celkem

0 ks zboží. 1 dílo v košíku.

Za díla:

Doručení a balné: Bude determinováno

Celkem

Pokračovat v nákupu Objednat

Umělců: 1 457 Děl: 20 344

Umělci

Kategorie

Informace

Nová díla

Zamilovaný gondoliér

10 406 Kč
Poryvy

11 374 Kč
Vír IV

11 374 Kč

Slevy

Descente aux enfers (1961), opus 79

1 936 Kč -60% 4 840 Kč

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Filla Emil

(*4.4.1882 - †7.10.1953) - český kubistický malíř, grafik a sochař
Emil Filla byl vůdčí osobností meziválečné avantgardy, a to jak po umělecké, tak po teoretické stránce. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění (do 1906), brzy se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, v němž byl nepřetržitě členem - s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců (1911-14) - až do své smrti. Ve službách českého protirakouského odboje pracoval v letech 1914-19 v Nizozemsku. Byl redaktorem Volných směrů a redigoval Prameny, sbírku dobrého umění. V roce 1939 ho nacisté zatkli a uvěznili v Buchenwaldu. Po 2. světové válce byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Rané Fillovy práce, jež jsou obvyklou expresívní reakcí na akademismus, ovlivnila pražská výstava Edvarda Muncha, ale svým kolorismem a způsobem užití barvy i Vincent van Gogh a Pierre Bonnard (Čtenář Dostojevského, 1907). Filla ovšem dovedl čerpat i ze starších vzorů, kterým se věnoval ve svých raných teoretických studiích. V roce 1910 publikoval stať o Honoré Daumierovi ve Volných směrech (vliv tohoto umělce je snad nejnápadnější v obraze Červené eso), článek o El Grecovi v Uměleckém měsíčníku (1911) se odrazil v plátně Milosrdný Samaritán. V rámci úvahy O ctnosti novoprimitivismu (Volné směry, 1911) se přiklonil k Picassovu a Braqueovu kubismu (Podzim, 1910; Salome, 1911; Utěšitel, 1911), v obrazech Dvě ženy a Koupání (oboje 1912) velmi úzce. Svými zátišími z těchto let se pak zařadil ke konečné fázi stylu - k syntetickému kubismu - ve 20. letech se zvýrazněnou plasticitou a liniemi.
V dalším desetiletí u Filly opět vzrostl figurální podíl, námětem se staly boje (zápasy Héraklovy a Théseovy se zvířaty) a tragické osudy (Pád Faetónův). Umělec se tak vrátil k expresívnímu výrazu, zdůrazněnému ještě tvarovými deformacemi, organickými liniemi a zesílenou fantazijní složkou. Prohloubil také prostorovou výstavbu obrazu.
Fillův emotivní projev vyvrcholil v době ohrožení státu v sérii zápasů zvířat (Tropická noc, Kůň napadený lvem, Bílá noc, 1938). Zároveň se však objevila i charakteristická národní inspirace a zobrazování hrůzy (Bude vojna, bude, Člověk a smrt, Válka, 1939). Hned v první den 2. světové války (napadení Polska) byl spolu s J. Čapkem nacisty zatčen a uvězněn. Po návratu z koncentračního tábora se, kromě monumentálních kompozic, věnoval zátiší a krajinomalbě (soubory krajin z Českého středohoří).
Filla se ovšem v meziválečném období věnoval i drobné plastice, většinou bronzu; po celý svůj život také publikoval práce věnované výtvarnému umění (Holandské zátiší, 1916; Malé renesanční bronzy, 1937; Krajina v čínském umění, 1947).
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

* * * * *
Filla Emil, čes. malíř, *3. dub. 1882 v Chropyni na M. Po středošk. studiích v Brně vstoupil 1903 na Akad. výtv. umění v Praze. Tam patřil k skupině nespokojenců, toužících po umění modernějším, než poskytovala škola a hledajících vzory ve fr. umění. Výstava norského malíře E. Muncha v Praze 1905 poskytla [Filla Emil]-ovi a některým z odbojníků vzor hodný následování. 1906 se vydal [Filla Emil] s dvěma druhy na výzvědnou cestu do Něm., Hol. a Francie, kde všude hledali díla umění poimpresionistického; poznání umění Cézannea, van Gogha, Gauguina a prací skupiny "Les Fauves" utvrdila je v odboji, který se počal projevovati po návratu vystupováním z Akademie. V dub. 1907 uspořádala skupina Osmi (číslo odpovídalo jen na chvíli počtu členů) výstavu v prázdném krámu v Králodvorské ul. č. 16, a v poněkud změněné konstelaci objevili se členové skupiny v II. výstavě Osmi 1908 u Topiče. Do tohoto prvního období patří první závažné obrazy [Filla Emil]-ovy, Čtenář Dostojevského (Mod. gal. v Praze), Rodinná idyla, Dítě v lese, v nichž dozníval vliv Munchův a objevovaly se první znaky slohu směřujícího k tuhé vázanosti komposice, k plastickému jednodušení objemů a k výrazově nadsazeným hodnotám barevným. Výstava souč. fr. umění ve víd. Kunstschau 1909, kde byla veliká kolekce obrazů van Gogha, Mattisse a jeho druhů, upevnila potom fr. orientaci Osmi, nicméně [Filla Emil] hledal posilu i v starých mistrech, v Grecovi a Daumierovi, jejichž dílo analysoval na fotografiích a reprodukcích. Tehdy došlo k sblížení Osmi s někt. členy SVU Mánes, s Kotěrou, Jiránkem a Preislerem a k reprodukci [Filla Emil]-ova Červeného esa ve Volných Směrech. Z podnětu Osmi došlo na jaře 1910 k veliké výstavě fr. Umění nezávislých, kterou v Paříži vyjednali a sestavili R. Kepl a A. Matějček. Obrazy Mattissovy a jeho druhů tvořily její jádro. Tehdy byla přijata část Osmi do SVU Mánes a vystavovala pak ve spolkových výstavách až do podzimu 191 1, kdy došlo po rozbrojích k secesi z Mánesa a k založení "Skupiny výtvarných umělců" pořádající vlastní výstavy a vydávající Umělecký měsíčník. V obrazech let 1909-11, z nichž Hráči, Milosrdný Samaritán, Jitro jsou nejvýznačnější, přecházel [Filla Emil] od volného malíř. stylu svého prvního období k abstrakci, rušící naturalistickou formu a přirozenou barevnost věcí. Sledoval tu zprvu Deraina, brzy se však rozhodl pro Picassa a Braquea, dopracovavších se tou dobou čistého kubismu. Na výstavě Skupiny na jaře 1912 vystupoval [Filla Emil] jako nejdůslednější kubista a od té doby zůstal věren systému, hledaje potom s obdivuhodnou vytrvalostí a vášní své osobní vyjádření v obrazech zátiší a v obrazech figurálních. Obraz Čtenář z 1913 je hl. dílem tohoto období. Po rozpadu Skupiny 1913 vrátila se část spolku do Mánesa, tři z nich, Kubín, [Filla Emil] a Gutfreund zaměřili do Paříže s odhodláním usadit se tam trvale. V přípravách k novému životu rozpoutala se světová válka a [Filla Emil] odjel z Paříže do Holandska, kde žil v těžkých poměrech uprchlíka, dělícího život mezi službu nár. odboji a malířství. Jako spojka mezi Prahou a Paříží sloužil [Filla Emil] a jeho choť polit. odboji až do konce války. Jako malíř počal tehdy hledati ve své práci osobnější odstín, jak v prostorovém systému, tak v barvě obrazů, při čemž ozval se i vliv prostředí, v němž žil. V jeho zátiších, z nichž třeba tu uvésti obraz Comédie de la Mort z 1916, ozývá se teskný tón samotáře, žijícího v ovzduší napjatém, odkázaného na život ve čtyřech stěnách, spoluzní však, hlavně v barvě, i vliv starého hol. malířsví. Holandské zátiší z 1917 je z obrazů, v nichž dosáhl [Filla Emil] vyrovnaného výrazu v prostorové i barev. výstavbě obrazu. Po skončení války byl jmenován [Filla Emil] vyslaneckým úředníkem čsl. v Haagu; byv pak povolán do Prahy do min. zahr. věcí, rozhodl se vzdáti se úřední činnosti a dožíti jako malíř. Zůstávaje věren kubismu, hledal [Filla Emil] od té doby plnost výrazu hl. v barevném rozvinu tvarů, dávaje se vésti spíše citem než úvahou. Zátiší zůstalo hlavním objektem jeho práce. ale i figurální náměty lákaly ho k přepisu na plátnech, mnohdy značně rozměrných; nevyhýbal se ani pracím dekorativním (návrhy na malbu skla pro čsl. pavilon na pařížské výstavě 1925, malby na stropě v restauraci budovy Mánesa 1930). - Od svých počátků byl [Filla Emil] uznán za vůdce pokolení, usilujícího o zapjetí čes. malířství do proudu mod. umění světového. Jeho vytrvalost, nesmlouvavost, obětování zájmů osobních uměl. myšlence, řadí [Filla Emil]-u mezi nejčistší charaktery čes. umění. Jeho dílo těžce dostupné široké veřejnosti, tvoří jednu z nejkladnějších položek naší výtvarné kultury soudobé a cení se i v cizině jako projev osobnosti vpravdě tvůrčí. Soubor svých pojednání o umění vydal [Filla Emil] 1930 s názvem Otázky a úvahy. Jeho díla jsou vystavena v Mod. gal. v Praze, v Zemské obrazárně v Brně a v někt. galeriích v Něm. Mjk.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)

Zobrazit