Seznam děl umělce Brunner Vratislav Hugo

V. H. Brunner studoval na AVU v Praze (1903-1906, prof. Vl. Bukovac a M. Pirner), od 1919 působil jako profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze, jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický.
Již za studií se začal podílet na knižní grafice, od roku 1906 uveřejňuje časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 je jedním ze spoluzakladatelů Artělu (spolu s J. Bendou, H. Johnovou a M. Teinitzerovou). V roce 1909 spoluzakládá Novou edici (která vychází do roku 1912 a přes krátkou dobu vydávání významně ovlivnila vývoj knižní kultury).
Jako kreslíř humorista a ilustrátor spolupracoval s předními českými časopisy, v letech 1925 - 1927 byl členem redakce časopisu Pestrý týden.
Brunner bývá nazýván "otcem české moderní knihy", nejen pro své knižní ilustrace, ale i pro grafickou úpravu knih a vynalézavé knižní obálky, na nichž uváděl dokonalou typografii a kreslená písma.
V. H. Brunner zasáhl významně nejen do vývoje české grafiky knižní, ale i užité - byl tvůrcem prvních poštovních známek po roce 1918, navrhoval plakáty a exlibris.
V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži
In http://www.grapheion.cz/index.php?akce=vypis&link=2011100046

****************
Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempíře a po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem.
Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera.
Je neprůbojný ale spoluorganizuje studentský život. Pro své přátele je velice obětavý. Miluje své "vlídné kouty" u přátel, jako jsou:
Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů,
anarchista Michal Kácha,
Antonín Bouček v kavárně Union,
Josef Walter v kavárně Montmartre,
vydavatel Karel Borový,
vydavatelství bratří Neubertové,
prostředí na UPŠ,[1]
Od roku 1906 uveřejňuje časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 je jedním ze spoluzakladatelů Artělu (spolu s J. Bendou, H. Johnovou a M. Teinitzerovou). V roce 1909 spoluzakládá Novou edici (která vychází do roku 1912 a přes krátkou dobu vydávání významně ovlivnila vývoj knižní kultury). V roce 1912 navštěvuje Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrací nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybí jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhuje malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvořil malby pro československé vyslanectví v Pešti. Jeden rok působil na Státní grafické škole jako výtvarník knihařského oddělení. V letech 1925 - 1927 byl členem redakce časopisu Pestrý týden, který vydával Karel Neubert. Potřetí v životě opouští Prahu až krátce před smrtí v roce 1927 na ozdravný pobyt do Itálie a na Sicílii. Jeho vážný zdravotní stav už ale tato cesta nedokáže zlepšit. Zemřel 13. července 1928 po dlouhé nemoci.
Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal v zimě 1928 posmrtnou výstavu Brunnerova díla v Obecním domě v Praze.

„ Víme, že výtvarné dílo je pomník, jejž si umělec sám za svého života buduje, a že v očích příštích pokolení je hodnota umělcova dána hodnotou jeho díla. Leč jsou případy, kdy jen výtvarně – kritické měření a vážení znamená křivdu, protože jsou umělecké osobnosti, jejichž význam je nejen v díle, nýbrž i v tom, co s tímto dílem podnikaly. “
— Eduard Bass [1]

Počátky
V mládí byl ovlivněn řadou dobových vzorů (Heinrich Vogeler - Worpswedská škola, Aubrey Beardsley, Félicien Rops, Vallton, Edvard Munch, Théophile Steinlen, Henri de Toulouse-Lautrec). Později mají hlavní vliv na jeho kresbu a malbu barokní malířství a Honoré Daumier.
Knižní grafika
Již v době studií se začal věnovat úpravě knih. Pracoval nejprve pro S.K.Neumanna (Knihovna Nového kultu, 3. ročník), poté upravoval Knihy dobrých autorů pro Kamillu Neumannovou. Celkem upravil asi 600 knih [2], mimo jiné pro:
Spolek českých bibliofilů,
Ludvík Bradáč,
Karel Janský (edice Hyperion)
Mezi jeho nejznámější úpravy patří například:
K. J. Erben: Kytice, 1913, Spolupracuje s Karlem Dyrynkem
Božena Němcová: Babička, ilustrace Václav Špála, pro vydavatelství Aventinum, Otakar Štorch–Marien, 1923
Navrhl řadu vlastních písem, která používal pro své grafické úpravy. Upravoval katalogy pro SČUG Hollar a Spolek výtvarných umělců Mánes.
„ Brunnerova cena není jen v estetické kráse, jež vystupovala čím dál tím čistěji a ryzeji, jeho význam byl i v tom, jak mnohonásobně jeho tvůrce zasahoval v český život vůbec, jak vedle pouhých knižních úprav vytvářel i kult krásné knihy, jaký vliv měl na fedrování literatury, ba přímo na její vznikání. “
— Eduard Bass [1]
Karikatury
V. H. Brunner kreslí Krále Sobiáše, vlastní karikatura v Rozpravách Aventina, 1925
Své karikatury publikuje v časopisech: Nová omladina, Šibeničky (F. Borový), Kopřivy, Letáky (St. Minařík), Prager Presse, Rarach, Rozpravy Aventina (Otakar Štorch–Marien), a jinde. Existuje též řada nepublikovaných karikatur, které jsou rozptýleny v různých památnících a soukromých sbírkách. Některé z nich byly po Brunnerově smrti použity v různých příležitostných vydáních spolu s jeho texty.
[editovat]Scénografie
Je autorem následujících scénografií: Pro Národní divadlo:
Vittorio Alfieri: Merope (1921)
Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena (1922)
Julius Zeyer: Radúz a Mahulena (1923) [3]
Městská divadla pražská:
Heinrich von Kleist: Penthesilea (1914) [4]
Dále pracoval pro kabaret Červená sedma.
[editovat]Literární práce
Literárními pracemi V. H. Brunnera jsou nejčastěji soubory karIkatur doprovázené autorovými texty, některé byly vydány až po Brunnerově smrti. Jsou to například:
Kamarádi a známí (Praha, Družstevní práce, 1922, další vydání 1929)
Přenešťastná historie o tom co se může státi, když tak spánek schvátí nešťastného malíře a to V. H. Brunýře (Praha, Marie Kozlerová, 1922)
Epická improvisace o králi Sobiáši (soukromý tisk, Otakar Štorch–Marien, 1925) - parodie na Karla Kramáře[5]
Dobrodružství na Sahaře (soukromý tisk, Kamill Resler, 1928)
Princ s ptákem Ohnivákem čili Když nemám chotě milovníka, namluvím si žalářníka aneb Intrik kdo se málo štítí, v černém lese štěstí chytí jinak Každá bolest velká dojista se přelká také Lepší papoušek nežli nic (Praha, Dr. Štěpán Jež, 1930)
Další práce
Poštovní známka Osvobozená republika z roku 1920
V roce 1927 navrhl spolu s Otakarem Španielem výzdobu západních dveří dostavby chrámu sv. Víta na Pražském Hradě (byly realizovány v roce 1929, po Brunnerově smrti).
Je též autorem exlibris, návrhů bibelotů a hraček. Navrhl poštovní známku Osvobozená republika (1920).
[editovat]Pseudonymy
Daudas (Kalendář revolucionářů 1904, Šibeničky 1906),
K. Bláha (Obzory 1905),
Vojtěch Rábl (Kniha mladých 1909),
J. Chmel (Rarach 1920),
Jaroslav Studnička (Letáky 1917, Šibeničky 1918–1920, Rarach 1920, Kvítko z čertovy zahrádky 1925–1926),
A.L. (Šibeničky 1919),
J.S. (Šibeničky 1919),

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Vratislav Hugo Brunner
Vratislav Hugo Brunner
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
[editovat]Poznámky
↑ a b c BASS, Eduard. Marginálie k životu a dílu. In V. H. Brunner 1886-1928, Dílo. Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1929.
↑ Ludmila Kybalová: Úvodní studie in: Božena Polívková: V. H. Brunner - tvůrce české knihy / soupis knižní grafiky, Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1961
↑ archiv ND
↑ Divadlo na Vinohradech 1907 - 1997, (uspořádal Zdeněk Hedbávný), Divadlo na Vinohradech, 1997, ISBN 80-238-2476-7
↑ VLNAS, Vít. »Vůdce národního národa« Karel Kramář očima Vratislava Nechleby a V. H. Brunnera. [Dějiny a současnost] [online]. 2008, roč. 2008, čís. 1 [cit. 2010-01-14], s. 12. Dostupné online. ISSN 0418-5129.
[editovat]Literatura
RADA, Vlastimil. O V. H. Brunnerovi. Rozpravy Aventina, duben 1926, čís. 8, s. 101. Dostupné online.
V. H. Brunner 1886–1928, Dílo, Spolek výtvarných umělců Mánes, 1929
Božena Polívková: Výtvarná práce V.H. Brunnera pro českou knihu, Praha, Ladislav Kuncíř, 1929
LEŠEHRAD, Emanuel. Vzpomínkou na V. H. Brunnera. Rozpravy Aventina, 1930, roč. 5, čís. 16, s. 184. Dostupné online.
Knižní obálky V. H. Brunnera, výběr prací V. H. B. z let 1916 až 1928, úvodní stať Jarmil Krecar, knihu sestavil a upravil Ladislav Sutnar, Praha, Státní grafická škola, 1936
Ludmila Kybalová: Úvodní studie in: Božena Polívková: V. H. Brunner - tvůrce české knihy / soupis knižní grafiky, Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1961;
ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. Díl první. Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 122, 142-3, 146, 149-154, 157, 184, 187, 192, 197-8, 230, 239
TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha : Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Brunner, Vratislav Hugo, s. 107-108.
šifra BN (Bohumil Nuska): heslo Brunner, Vratislav Hugo, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1.sv., str. 92–93, Praha, Academia, 1995, ISBN 80-200-0521-8;
heslo Brunner, Vratislav Hugo. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha : Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek I/2, s. 767.
MÍČOVÁ, Marie. Hračky. In FRONEK, Jiří. Artěl : Umění pro všední den 1908 – 1935. Praha : Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2008. ISBN 978-80-7101-081-4.
BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 27, 37, 48, 58
[editovat]Související články
Kamilla Neumannová
Knihy dobrých autorů
[editovat]Externí odkazy
výstava Artěl / Umění pro všední den v UPM, Praha, 27. listopad 2008 — 1. březen 2009
Vratislav Hugo Brunner v archivu Národního divadla
In: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_Hugo_Brunner