Seznam děl umělce Štursa Jan

Štursa Jan, český sochař, *15. května 1880 v N. Městě na Mor., +2. květ. 1925. Učil se na sochařské škole v Hořicích, 1894-98 jako kamenický dělník v Německu, 1899-1903 u J. V. Myslbeka na akademii v Praze, od 1908 byl jeho asistentem, od 1917 profesorem, od 1918 Myslbekovým zástupcem, od 1920 dědicem jeho školy. 1904 studijní cesta do Mnichova (München), Švýcarska, Paříže a Londýna, 1907 studijní cesta do Italie. Umělec výbušného temperamentu vyrůstá z dobových nálad, jak se hned na počátku hlásí alabastrovou sochou Život uniká z r. 1904 a typičtěji Melancholickým děvčetem z 1906, která tvoří sochařský protějšek Preislerova Obrazu z většího cyklu. Od počátku vyniká smyslem pro objem, jeho plnost a živost, i když se v prvé kapitole díla pojetí dosti střídá a zejména ve dvou pracích, v sousoších Hlávkova mostu (1912-13) a ještě zřetelněji v návrhu na Žižkův pomník ozvou se stylisující reminiscence na pobyt v Německu. I pak zůstává ve stěžejních dílech (Koupání vlasů 1908, Eva 1908, Toileta 1910, Sulamit Rahu 1910-11, Žena s delfínem, Messalina 1912-13) smyslem prvního rozmachu opojení smyslů. Na rozdíl od objektivního umění Myslbekova zesiluje [Štursa] osobní stránku v díle, ale nedal se zlákat pokusnictvím malířských současníků a po reliefech Krásna a Umění z Mánesova mostu jde bez výkyvu cestou, na níž se po válce sbližuje se svým učitelem Myslbekem a rozšiřuje jeho odkaz. Druhá doba, začínající nastoupením učitelské dráhy na akademii a přervaná předčas. smrtí, vyznačuje se rostoucím zvnitřněním a vnitřním setkáním s Myslbekovou tradicí monumentálního realismu. Jak dosvědčuje Raněný, v náčrtu začínající už 1917, vzniklo zvnitřnění ze zážitků světové války a setkání s Myslbekem ze sochařského dozrání a po válce i z odpovědnosti před veřejnými úkoly. Dar nebes a země 1917-18 ukazuje, kam dospěla [Štursa]-ova představa o ženě, která mu byla v prvé době až živočišnou bytostí. Raněný 1917-21 zrcadlí jeho zaměření k monumentálnímu realismu, kde se má stát skutečnost, oproštěná a zbavená životních podrobností, symbolem. Totéž úsilí jeví se i v podobiznách a z nich ve vrcholném díle Masarykova poprsí, kde se někdejší subjektivní sochař hlubokým psychoologickým ponorem vyrovnává s úkolem podobizny a dovede uchovat dílu velkou a nerozdrobenou formu. Pomníky Hany Kvapilové, Sv. Čecha na Vinohradech (1918-23), B. Smetany v Litomyšli (1924) nedospěly k tak konečnému dořešení jako podobizna a volná plastika, přerušeny ve vývoji předčasnou smrtí. Posmrtná výstava z 1927 potvrdila dosah i šířku díla umělce, který zdědil vedoucí postavení Myslbekovo a měl příležitost upevnit sochařskou tradici i jako učitel. Srv.: Kamil Novotný, Jan [Štursa], Prameny sv. 39, Praha 1930 (tam další literatura). -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)