Seznam děl umělce Chittussi Antonín

Chittussi Antonín, malíř český (*1847 v Ronově-+1891 na Král. Vinohradech). Studoval na reálce v Čáslavi a v Kutné Hoře, načež vstoupil na techniku pražskou, ale již ve druhém roce techn. studií svých (1866) vstoupil na malířskou akademii pražskou, kde učiteli jeho byli A. Lhota a M. Trenkwald. Odtud záhy odešel do Mnichova, kde stal se žákem Anschützovým (1868-69), pak na akademii vídeňskou a konečně znova vrátil se na akademii pražskou, kde provedl první svůj samostatný karton Žižka před Rabím. Potom konal uměleckou cestu po Uhrách všímaje si nejen lidu, ale i kraje, pro jehož krásy projevoval jemné porozumění. Vrátiv se z této cesty maloval v atelieru ředitele Sweertsa Cestu do klášter (vyst. 1875 na Žofíně), Jízdu na trh v Uhrách a podobizny. Od té doby zanechal však genru a přilnul úplně ke krajinářství. Pro urážku české národnosti učiněnou prof. Woltmannem při přednášce o dějinách umění vystoupil Chittussi r. 1875 s několika kolegy z akademie a s Fr. Ženíškem najal si vlastní atelier. Mezi tím byl však povolán jako záložník do Bosny (1878), kde při všem dosti značném strádání provedl velikou řadu skizz, hlavně krajinářských, jež po návratu svém v Um. Besedě a v Krasoumné jednotě vystavil a které byly zároveň prvním velikým dokladem jeho nadání krajinářského. Na to odebral se Chittussi za dalším vzděláním do Paříže (1879), kde poznal a objevil teprve sám sebe a pod vlivem moderních krajinářů francouzských naučil se dívati se do krajiny okem svým vlastním a postřehovati věci temperamentem osobitým, jenž nenalézá v přírodě šablonu a tradici, šedivou a mrtvou, nýbrž v přírodu promítá svou horoucí duši a hledá tam své sny, city a tužby. Při tom byl Chittussi temperament prudký, nepřítel všeho umírněného, vlažného a prostředního, jenž nenáviděl prázdných lomozících prostředků technických a jemuž každá technika stála teprve v druhé řadě; nechtěl podávati divákovi barev, ale chtěl sugerovati mu dojem věcí, a objevilo se, že byl při tom technickým virtuosem, jenž dovedl prostředky své vždy podříditi snaze umělecké. Již v prvém roce svého pařížského pobytu účastnil se Salonu a vystavil Krajinu z okolí Labe, po níž pak následovaly: Večer v okolí Barbizonu (1880); Krajina ve Velizy (1880); Nábřeží de la Conférance v Paříži (1881); Krajina v Českomoravském pohoří (1882); Jezero J. J. Rousseaua s Ermenonvillu (1883); Seina v Puteaux (1884); Vltava u Roztok. Obrazy těmito získal si nejen uznání ve Francii, ale stal se i prvním moderním krajinářem českým, jemuž krajina nebyla již jen sumou konkrétních detailů formy a barvy, nýbrž uměleckým celkem, jenž náladu umělcovu sugeruje divákovi; nehledal sujetů a nenáviděl romantism i heroism hledaný. Prostý kraj hověl nejlépe duševním jeho disposicím, s tím cítil a žil, do něho vkládal svou duši a jím uchvacoval. Rovný kraj, bažinatý, řada rybníků, louky, kde vysoká tráva roste, a les, z jehož tmavé plochy svítí měkce bílé kmeny břízy, česká krajina volně vlnitá měla v Chittussim nejpovolanějšího tlumočníka. R. 1884 vystavil asi 60 obrazů v hotelu Drouot v Paříži a pražské výstavy obesílal co rok, zejména po svém návratu z Paříže, kterou navštívil pak ještě r. 1889 o světové výstavě. Z přečetných jeho děl můžeme jen hlavnější uvésti: Pohled na Prahu se Strahova; Pohled na IX. okres pařížský; Z lesa ve Fontainebleau; Ronovský mlýn; četné studie z Holandska; Pohled z Montmartru na Paříž; Z okolí pařížských fortifikaci; Hradec Králové; Krajina z Polabí; Skály u Arrgenteuilu; Studie z okolí Versaillů; Nádvoří hradu v Jindřichově Hradci; Rybník Vajgar u Jindř. Hradce; Jeteliště; Rožmberský rybník; Prameny Chrudimky; Rybník na českém jihu; Hrad v Jindř. Hradci; Sequana u Épinay; Motiv z Asničres; Z Montmartru; Podzim v lese; Pokraj lesa; Česká chalupa; Fontainebleau-Piateau de Belle-Croix; Venkovské zákoutí; Zen; Pobřeží Marny; Marna u Charentonu; Polní motiv; Rybolov; Holandský rybník; Ptačí sněm; Kostel sv. Jakuba v Jihlavě; Pobřeží Seiny; Motiv z Počátek; Francouzský dvorec; Motiv z Creteil; Trocadéro; Seina v Bois de Boulogne u Surenes; Seina u St. Cloudu Champigny; Zámek Chantillský; Polabí u Pardubic; Prachatice; Jihlava zasněžená; Z císařského ostrova u Troje; Na plovárně; Z lesa v Karlových Studenkách; Z okolí Hlubočep; Z okolí Prahy; Rašeliniště u Člunku; Počátky. Mimo to provedl velkou řadu studií z Bretonska, Normandie, Holandska a četné náladové obrazy večerních krajin, západy slunce a pod. Chittussi byl první z českých krajinářů, jenž zanechav starých akademických a komposičních tradic připojil se k moderním mistrům francouzským, kteří v krajině především viděli náladu, vzduch a světlo, které studovali, a dle svého temperamentu a umělecké osobitosti subjektivně zachycovali. R. 1892 uspořádána byla v pražském Rudolfinu také posmrtná výstava pozůstalých jeho děl.-Srv. K. B. Mádl, Antonín Chittussi (J. Otto, Praha, 1894). J-k.
(In: Ottův slovník naučný)

Chittussi Ant., *1. pros. 1847 v Ronově, +1. květ. 1891 na Král. Vinohradech, význ. čes. malíř. K. B. Mádl praví o něm ve své monografii: "Poeta, který byl pravdivý, a realista, který byl poetou." Z dalších děl Ch-ho: Les ve Fontainebleau, Na dráze Orleánské, Zahradní interieur, Zátiší, Landy u Girondy, Před bouří, Partie u Říčan, Přívoz u Davle, Železniční most přes Seinu, Kunčický rybník, Krajina po dešti, Rameno Seiny u ostrova St. Quen v podvečer, Nové Město nad Metují; cyklus 12 kreseb Polem a lesem, genry, studie aktů, podobizny a hist. motivy jako na př.: Vstupte, katani!, Jan Žižka z Trocnova a j. V Mod. galerii jsou: Seina u Suresnes, Sádrové lomy, Močál, Údolí Doubravky, Z Českomor. vysočiny. Posmrtná výstava děl Ch-ho byla 1892 v K. J. v Praze; bylo tam 164 jeho prací. Další výstava 1925 v S. V. U. Mánes (s S. Pinkasem, K. Purkyněm a V. Barvitiusem) v Praze se 147 pracemi Ch-ho. - Srv.: J. de Tarrande, Úvod k aukčnímu katalogu 60 prací Ch-ho v Paříži 1884, K. B. Mádl v Květech 1892 (též samost.). Album Ch-ho s textem od K. B. Mádla 1894, Harlas, Malířství, 152 a násl., J. Zvěřina, Válečné vzpomínky na A. Ch-ho 1915 (Osvěta), K. Herain, Památce A. Ch-ho (Topičův Sborník VII. a VIII.), R. Kuchynka, A. Ch., Údolí Doubravky v Beníškově Čes. Umění, F. X. Jiřík v katalogu 92. výstavy S. V. U. Mánes 1925.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)