Žádné díla

Bude determinováno Dopravné a balné

0 Kč Celkem

K pokladně

Produkt byl úspěšně přidán do nákupního košíku

Počet

Celkem

0 ks zboží. 1 dílo v košíku.

Za díla:

Doručení a balné: Bude determinováno

Celkem

Pokračovat v nákupu Objednat

Umělců: 1 457 Děl: 20 337

Umělci

Kategorie

Informace

Nová díla

Špalíček 5

109 Kč
Pasáček

242 Kč
Tři králové (1944)

2 178 Kč

Slevy

Vysněný kraj (z alba JŠ 50 - vydáno k padesátinám Jiřího Šalamouna)

484 Kč -60% 1 210 Kč

NEJŽÁDANĚJŠÍ UMĚLCI

Seznam děl umělce Kremlička Rudolf

(19.6.1886 - 3.6.1932) - český malíř a grafik
Rudolf Kremlička vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u Vlaho Bukovace a Bohumíra Roubalíka, kteří však neurčili další směr vývoje jeho tvorby. Více si cenil technického mistrovství Maxe Pirnera a stylu Hanuše Schwaigera, studoval rovněž starou holandskou malbu. Vystavoval s Tvrdošíjnými, roku 1930 se účastnil výstavy Secese se Spolkem výtvarných umělců Mánes, soubornou výstavu - uskutečněnou až po smrti - připravoval pro Uměleckou besedu. V raných Kremličkových dílech (například Děvče v bílém živůtku, 1915; série Tanečnic, 1916-18) lze sledovat různorodé vlivy, v transformované podobě i impresionismu (vliv Antonína Slavíčka, Edgara Degase, Augusta Renoira). Koncem druhého desetiletí se však jeho styl vykrystalizoval do osobité podoby, charakteristické svou objemovou až sochařskou modelací a zvýšeným zájmem o barvu; jeho způsob malby tak volně souvisí s novoklasicismem. Obraz Myčky (1919) a Pradleny (1923) ukazuje na sociální inspiraci, běžnou v prvních poválečných letech.
V posledním desetiletí života vznikala Kremličkova nejvýznamnější díla, v nichž je ústředním námětem akt (Ženy na břehu řeky, 1925; Koupající se ženy, 1931). Vedle toho maloval nadále i krajiny (Přístav Duino u Terstu, 1927; Plachetnice v přístavu, 1928; Skály a moře, 1930). Zabýval se také monumentálními zakázkami: návrh mozaiky pražského paláce společnosti Fénix na Václavském náměstí (1931).
In: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století * * * * * Kremlička Rudolf, *19. čna 1886 v Kolíně nad Lab., +3. čna 1932 v Praze, čes. malíř a grafik. Syn soudního úředníka, studoval na reálce v Praze. Kreslením zabýval se od dětství. Po maturitě vstoupil na akademii výtv. umění v Praze. Prošel speciální školou H. Schwaigra. Od něho si odnáší, vedle technických zkušeností v kresbě a malbě, zájem o holandské umění a žánr, dvě složky, které ho dlouho vzdalovaly od styčného bodu s vlastní poimpresionistickou generací, jejímž byl současníkem a s níž vlastně splývá teprve roku 1918. Jako stipendista pobyl r. 1910 a 1912 v Holandsku, Belgii a Paříži. Výstavy moderního umění francouzského v Praze, cesta do Paříže a pobyt v Rusku v l. 1913-14 působily na pozvolný odklon [Kremlička Rudolf]-ův od popisného realismu a na hledání vlastní cesty. R. 1918 na I. výstavě Tvrdošíjných (J. Čapek, V. Hofman, O. Marvánek, V. Špála, J. Zrzavý), kde vystavoval obraz Dívky v korsetu (Mod. gal. v Praze), setkává se se svou generací. Byv přijat do SVU Mánes, dozrává rychle v malíře a sklízí úspěchy doma i v cizině. V Paříži ho ocenil E. Faure, museum Luxembourgské zakoupilo jeho obraz Myjící se žena z r. 1923. Účastnil se všech oficiálních výstav čes. umění (Vídeň, Varšava, Krakov, S. Francisco, Benátky), velkou výstavu jeho díla uspořádala v Praze těsně před smrtí Umělecká Beseda (r. 1932). Poslední léta svého života protrpěl v těžké nemoci, která ho předčasně skosila. Nebyl to však pouze vliv školy, co vzdalovalo [Kremlička Rudolf]-u od jeho současníků v době jejich předválečného nástupu proti impresionismu. Jeho síla, jak se pak i ukázalo, byla v smyslném lyrismu spjatém s organickým plastickým tvarem, což ho později přivedlo k základnímu motivu jeho díla: k smyslnému typu ženy. Zájmu o tvar vyhovoval nejlépe valér, příznačný pro jeho nejlepší díla i po setkání s vlastní generací. Byl tedy svou přirozeností vzdálen vůle po stylu popírající organičnost tvaru, proto žil dlouho mimo svou generaci, až vytvořilo mezi ním a dobou styčný bod generační rozrůznění, vlna vitalismu vyrostlého z války a vracejícího právo organickému tvaru, a konečně i vlna neoklasicismu. Vlivem Degasovým a Manetovým (na př. obraz Odpočívající tanečnice z r. 1916 a Vesničanka z r. 1917) opustil už tehdy nejen dějovost žánru, ale objevil si i svůj motiv ženy; v něm uplatnil smysl pro oblost organického tvaru i valér, z něhož pramení síla jeho malířského výrazu. Popřevratový neoklasicismus, který se u něho spojoval se sociálním ozvukem doby (obraz Myčky z r. 1919, Pradlena z r. 1922), umožnil nejen užívání hnědi, ale i doznívání dějové motivace, jež postupně mizí s odlivem sociálního přízvuku, vždy ostatně spíše námětového. Valér s přízvukem hnědi trvá do roku 1926, kdy vydává nejzralejší plody a kdy je už ženské tělo soběstačným motivem subjektivní plastické lyriky. Potom se obrací malířův zájem k barvě, která se dosud uplatnila samostatněji v době jeho setkání s vlastní generací v rukopisném pojetí obrazu pod vlivem Degase a Maneta. Toto úsilí po vnesení barvy do obrazu ve smyslu plošného pojetí fauvismu zaměstnává malíře až do jeho smrti a vydá nejzralejší výsledky tentokrát v krajině (na př. Cesta do Fiesole z r. 1927 nebo Česká krajina z r. 1931). Někdejší outsider generace se dostal do popředí svou houževnatou vůlí, která bděla ostražitě nad výsledky vlastní práce, dávala uzdu velké technické schopnosti, aby nevnesla do obrazu virtuositu. Dík této vůli a plastickému smyslnému lyrismu, který má v našem malířství tradici, se v současném umění stal význačným zjevem, v němž se zkřížila tradice s novým tvarovým úsilím doby.
Srv. Elie Faure, R. [Kremlička Rudolf], VI. sv. sbírky Musaion, 1925; Fr. Kovárna, Současné malířství, 1932; týž, Malířství a sochařství XX. stol. v encyklopedii "XX. stol.", 1934; Kamil Novotný v katalogu k výstavě z r. 1925; P. Toman, Slovník čsl. výtv. umělců, 1927; Vojtěch Volavka, R. [Kremlička Rudolf], v XI. sv. sborníku Život, 1931-32. -rna.
(In: Ottův slovník naučný nové doby)